Main menu

 

VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ

2 Srp 2016

Maminky a tatínkové,

máme pro Vás skvělou zprávičku, nyní od nás můžete získat nádherný kočárek pro své malé zlatíčko. Stačí se pouze zúčastnit naší soutěže v termínu od 1.8. do 31.8.2016 a praktický kočárek Jané v hodnotě 12 999 Kč může být Váš.

Jané_FCB

Jak soutěžit?

  1. Na blogu www.blog.mimulo.cz najdete článek SITUACE V TĚHOTENSTVÍ, PO KTERÝCH SE NÁM NEBUDE STÝSKAT – – podmínkou soutěže je vložení k tomuto článku Váš komentář – váš názor, zkušenost.
  2. Vašim druhým úkolem je sdílet soutěžní banner na našem facebooku – https://www.facebook.com/mimulo.cz/

Pravidla soutěže:

  • Do soutěže budou zařazeny pouze komentáře, které s daným tématem souvisí. Ostatní budou vyřazeny.
  • Ze soutěže budou také vyřazeny ty komentáře, které budou obsahovat vulgarismy nebo reklamní obsah.
  • Každý může napsat svou odpověď jednou. Pokud svou odpověď smažete a napíšete znovu, automaticky budete vyřazeni ze soutěže.
  • Mezi účastníky soutěže zahrneme všechny vložené komentáře. Řadit je budeme dle času vložení od nejstarší po nejnovější. Správné odpovědi (řazeny od nejnovější po nejstarší) vydělíme číslem 18 a přičteme 30 (příklad: správné odp./18+30=výherce).
  • Výherce zveřejníme zde a na našem facebooku (odkaz na FB) dne 5.9.2016. Zároveň bude kontaktován na e-mail, který zadá při registraci na našem blogu.
  • O výhru se účastník soutěže může přihlásit do 30.9.2016. Výhru po uplynutí stanovené lhůty nelze nárokovat.
  • Účasti v naši soutěži udělujete souhlas se zasíláním obchodních a reklamních sdělení.
  • Soutěž trvá od 1.8.2016 do 31.8.2016

Těšíme se na Vaše komentáře a přejeme všem hodně štěstí v soutěži.

Mohlo by Vás také zajímat

37 comments on “VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ

  1. Zdenca on napsal:

    Situace v těhotenství, po kterých se nám nebude stýskat – když jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem obrovskou radost, pochopitelně 🙂 Moje radost se zvětšovala den ode dne, když jsem zjišťovala, že se zatím pro mě nic nezměnilo, netrpěla jsem na ranní nevolnosti, neobjímala jsem se se záchodovou mísou, celkově jsem si připadala „stejně jako předtím“, i když stejné to samozřejmě nebylo, protože jsem věděla, že se uvnitř mě něco velkého děje. Můj pocit spokojenosti ovšem netrval dlouho, už na konci prvního měsíce se začal objevovat můj velký těhotenský problém, situace, po které se mi stýskat rozhodně nebude. Tím problémem byl stále se zvětšující ekzém, který jsem naposledy měla snad v pubertě. Teď však se objevil na rukách následkem těhotenství a bylo to čím dál horší! Přírodní mastičky žádné nezabírají a ty s obsahem kortikoidů nepoužívám, abych miminku neublížila. Teď jsem na konci 4. měsíce a ekzém a škrábání se stali mými věrnými společníky ve dne, ale bohužel i v noci. V noci se budím, protože mě škrábou a pálí ruce, a proto je musím na noc zavazovat obvazy, abych to nerozškrábala do krve. Na různých internetových fórech jsem četla, že by se to v dalších měsících mělo zlepšovat, upřímně tedy doufám, že se to stane, jinak se obávám, že se nám narodí „uzlíček nervů“ 🙂 Ono totiž nejde být v klidu, když máte ruce v jednom ohni a nejde s tím pořádně nic dělat. Takže toto je má situace – problém – po kterém se mi rozhodně stýskat nebude.

  2. petulka1985 on napsal:

    Já čekám na leden holčičku, i když všichni si myslí, že to bude chlapeček 🙂 Ale na 95% to má být holčička. Pokoušeli jsme se o mimi přes 7 let, až konečně gennet pomohl. Moje těhotenství je zatím bez problémů (končím 20.tt), žádné nevolnosti, zvracení, chutě. Zatím jsem stále na své váze. Jediné, co v prvním trimestru bylo, že jsem pořád spala, a i teď si ráda pospím. Tak se ještě nějaké nevolnosti nepřiženou.

  3. smuclik on napsal:

    Když pominu všechny výše zmiňované „trable“ v těhotenství, tak mně určitě nebudou chybět situace, které jsem zažívala během tzv. velkých screeningů. V prvním těhotenství jsem byla ráda, že dcerku vidím krásně na velké obrazovce, kde mi ještě doktorka všechno vysvětlila, co kde je a podobně. Ve druhém těhotenství to ovšem bylo jiné. I když test z krve ve 12. tt (později i tripple test) vyšly negativně, nález na UTZ byl jasný – malá, málo viditelná nosní kůstka. Ještě přístup doktorky na mých pocitech, které mě shazovaly do větších hlubin, vůbec nepřidal. Pak začal kolotoč chození po genetikách a vysvětlování své doktorce, proč si mimčo i tak nechám. Protože jsem věřila, že všechno bude v pořádku a nakonec tomu i tak bylo. Ale to, že mi v podstatě dr na UTZ zkazila veškerou radost a těšení (hlavně tím svým přístupem a mlčením) a ty nervy, které jsem měla zrovna v nejdůležitějším období vývoje plodu, mi opravdu chybět nebudou.

  4. karliki on napsal:

    Momentálně čekám miminko a má se narodit za 2 měsíce.Určitě se mi nebude stýskat po bříšku,kdy mi to nejvíce nevyhovuje při spaní,protože jsem zvyklá spát na bříšku.Už se moc těším až se budu moci v klidu otočit aniž bych u toho trpěla jak kůň a taky běhání na záchod i v noci je utrpení:-(.

  5. Seboosis on napsal:

    Moc mně mrzí, že jsem si těhotenství nemohla užít, tak jako další maminky. Ani nevíte, jak ráda bych trávila některá rána nad mísou, nemohla si zavázat tkaničky, muset se nechávat obskakovat… Ráda bych si těhotenství zopakovala, ale teď se vším všudy. Tak jak to první už ne. Břich jsem neměla, takže můj syn je ochuzen o fotky v bříšku. Byli jsme těhotné zároveň s kamarádkou, která se svoji normální velikostí XS, vypadala, jako kdyby čekala paterčata. Ji všichni hladili, chválili, povzbuzovali…, zatímco mě se lidi ptali ješte dva dny před porodem, jestli je pravda, že jsem těhotná. Občas mě to dost zamrzelo. Což je ale maličkost, proti tomu, co opravdu nechci zažít znovu. Ve 20tt se jim nezdálo srdíčko, tak ke specialistům na ultrazvuk, kde nám řekli, že srdíčko vypadá v pořádku. ale pošlou to ještě pro jistotu nějakéhu supr trupr doktorovi… („Proč, když je v pořádku???“) Pak mi ale oznámili, že vidí něco jiného. A že vzhledem k tomu, že si nepřeju znát pohlaví, se mě musí zeptat jestli to nechci vědět ani v případě, že něco vidí na pohlavních orgánech („Takové matky jsou?“)…. Poté co se na ultrz podíval ten supr trupr doktor se zjistilo, že teda srdíčko v pořádku není, takže další ultrazvuk, tam se k srdíčku a pohlavním orgánům přidala ledvina, krátká nožička, malá hlava…. šok střídal šok a já nevěděla, které z toho je nejhorší. V nemocnici jsem byla víc jak doma, někdy třikrát čtyřikrát týdně, dva tři lékaře za den. Několikery krevní testy, odběry plodové vody, ultrazvuky, ekg…. Když mi volali, že Downům syndrom je vyloučen, začla jsem plakat radostí. Do doby než řekl, že to může být něco horšího. Nebudu se tady rozepisovat dál. Prostě do porodu jsem neměla jistotu, jestli bude moje dítě „normální“ a jestli vůbec bude schopné života. Ale syn je bojovník. Z JIPky nás pustili už druhý den, teď už má za sebou všechny operace. A já si ho konečně můžu pořádně užívat. Takže ženy, buďte rády za nějaké to zvracení, kopání, a nemoct se ohnout… to jsem jen maličkosti, na které stejně dřív nebo později budete vzpomínat s úsměvem.

  6. uglyduckling on napsal:

    Moje první těhotenství bylo bohužel ukončeno revizí dělohy. Miminku přestalo někdy kolem osmého týdne bít srdíčko a při kontrole v 10. týdnu se na to při ultrazvuku přišlo. Byla to hodně smutná a bolestivá zkušenost, ale překonali jsme ji a za dva měsíce už opět čekali. Celé druhé těhotenství však bylo provázeno velkým strachem, aby tentokrát vše dobře dopadlo. Bála jsem se těšit se, zakazovala jsem si myšlenky na vybírání jmen, nakupování hadříků a dalších blbinek. Tento strach mě opustil až kolem 30. týdne, kdy už jsem si byla jistá, že tentokrát to bude opravdu happy end. Samozřejmě mě taky provázelo pálení žáhy, bála jsem se vzdálit se od toalety, protože (obzvlášť se konci) jsem chodila čůrat každou chvilku, neviděla jsem co si kde holím, takže tuto činnost převzal můj muž, což mi pravda nebylo moc příjemné, ale účel to splnilo, otékaly mi nohy a byla jsem, hlavně první 3 měsíce, pořád unavená. Ty poslední 3 jsem byla unavená taky, ale už jsem nevěděla, jak si lehnout a jak spát, abych se vyspala a ke konci už bylo i vstávání z gauče adrenalinovým zážitkem. Ale tyto všechny strasti nebyly nic oproti tomu velikánskému strachu „aby se zase něco nepokazilo“. Teď začínáme uvažovat o druhém přírůstku do rodiny a ten strach ve mě pořád je, takže vím, že mě bude provázet i dalším těhotenstvím.

  7. Aneta Capova on napsal:

    ja si první tehu moc užila ze jsem těhotná jsem zjistila az ve 20týdnů kdy mne odvezla sanitka s ledvinovou kolikou na těhotenství jsem milovala hodně věci jako byli třeba pohyby malého nebo když jsem mohla vidět ultrazvuk a moc jsem se na něj těšila az budeme mít první rande na živo jediné po čem se mi nestyska je to ze jsem musela snad každých 20minut na wc a to ze taky bylo o trochu víc náročné se například v pozdějším stadiu těhotenství například obout a nebo se pro něco ohnout dolů jinak jsem měla tehu v pohodě a teď jsem šťastná za svého zdravého syna Danecka

  8. agata100 on napsal:

    Poprvé jsem byla těhotná před dvanácti lety. Miminko jsem čekala jako svobodná maminka bez podpory tatínka.Po dlouholetém vztahu neměl na to byt otcem. Naštěstí jsem měla úžasné rodiče. Těhotenství probíhalo naprosto v pohodě. Jen vyšel malinko vyšší tripl test. Následovala plodová voda. Po ni mi bylo zděleno ,že čekám chlapečka a test byl zvýšený nejspíše kuli syndromu zanikajícího dvojčate.Vše probíhalo dal v pořádku až do 32tt kdy mi lékař na posledním ultrazvuku sdělil. Maminko čekáte dvojčata a už jsme mohli rodit! Přišel urputný pláč a šok. Jak je to možné? Jsem zdravotní sestra a nyla jsem úplně vedle.. všechny ultrazvuky,testy. A najednou čekám dvě???
    Moje rodina byla opravdu úžasná se vším mi pomohli. Pamatuji si slova mého tatínka,který jen podotkl,že to bude dvojitá maturita a autoškola:-). Kluci se nakonec narodili ve 45tt.zdravý a v pořádku.
    Takže tohle ,už bych zažít nechtěla.
    Při dalším těhotenství jsem se neustále lékaře ptala jestli je opravdu jen jedno. Narodila se holčička.
    Nyní k nám jezdí miminko jednou za 14dní na víkend. Miluji ho jako své vlastní . Je úžasné užívat si zvovu malého tvorečka.

  9. roxyn.kaa on napsal:

    Těhotenství pro mě bylo úžasné období, přestože bylo velice rizikové, užila jsem si ho na maximum. Jedna věc mi přesto vadila… Přístup mé lékařky, která mě každou kontrolu vždy vystresovala, a přísun různých hormonů na udržení a vysoké dávky magnesia :-\
    Rodila jsem císařským řezem a neměnila bych. Celkově všechno bylo to krásné a moc se těším na to až zapracujeme na sourozenci pro Bellinku 😉

  10. vladka811 on napsal:

    Dobrý den, i já se s vámi podělim o své dvě zkušenosti s tehotenstvim.1 tehu bylo super.Vlastne jsme s přítelem ani potomka neplánovali (až pozdeji),znáte to jak z pohadky,nejdrive opravime starý dům,zasadime strom , dovolená v Chorvatsku a pak svatba a pak mimco,ale vše úplně jinak.Nas první syn se vlastně udělal sám.Kdyz jsem zjistila,ze jsem těhotná zrovna jsme skládali paletu cihel na nás komín a mě se udělalo tak zle,ze jsem myslela že umru za týden na to jsem si udělá test a ejhle týden jsem to pro brečela a to jsem jeli na naší první dovolenou no kam jinam než na Machač.Tehu bylo super nikdo u mě nesměl kouřit nikdo nesměl jíst.Wc byl můj velký kamarád.O spaní nemluvim ve ctyri ráno bylo uklizeno,navareno a vyzehleno.Porod byl super malém jsem rodila ve výtahu a na sál přišla jen tak tak za 5 min.byl uzlíček na světě a já celá sesita.Predstava sexu me šila znova.Ale stalo to za to.Na druhy uzlíček jsme čekali 10 let a když už jsme to vzdali,tak jsme se rozhodli po 12 letech společného soužití vzít a odjet na naší vysněnou dovolenou do Chorvatska.A cestou domů jsme si přivezli černého pasažéra.Druhe tehu bylo úplně super,porad jsem spala a chodila na WC záda bolela nohy natekali byla jsem protivná celému okolí.A pár měsíců už se radujeme z druhého syna je to boží.Kdybych věděla že třetí bude princezna,tak všechna ta trapeni,bolesti a starosti preziju a za dva roky bych do toho šla znova.

  11. MartinaK on napsal:

    Mám za sebou 2 těhotenství a doma 2 krásné zdravé holčičky. Co víc si přát 🙂 Ale zažila jsem v těhotenství spoustu chvil, které mně rozhodně v životě chybět nebudou 🙂 V obou těhotenství jsem první 4 měsíce strávila zvracející na záchodě, jenom pomyšlení na jídlo a už jsem letěla. Někdy to byly hodně krušné chvilky a jen jsem se modlila, aby to netrvalo celých 9 měsíců. v 5. měsíci už mi bylo líp, sláva. Ale dlouho jsem se neradovala, opět v obou těhotenství jsem začala mít problémy s krví a až do porodu jsem pravidelně, mimo gynekologie, navštěvovala i hematologii. Chloupky všude možně, pigmentové skvrny jakbysmet, bolesti zad, věčné hledání záchodu (v druhém těhotenství po jednom porodu ještě horší)a to že jsem nemohla v noci spát, to už ani nepočítám :-)) První porod 6 hodin s komplikacemi a druhý 22 hodin bez komplikací. To mi taky chybět nebude :-)) Nicméně všechno dobře dopadlo a stálo to za to 🙂

  12. kvetuska00 on napsal:

    Těhotenství je něco úžasného. První ultrazvuk, první kopnutí to je to nejkrásnější. Sice mě při obou těhotenství trápilo zvracení až do 6. měsíce, porody byli komplikované, ale nikdy bych neměnila 🙂 Chybí mi to krásné celodenní kopání tvorečka v bříšku. Svoje princezny nadevšechno miluji ♥

  13. wlkodllacka on napsal:

    Rozhodně se mi nebude stýskat po celodenních nevolnostech,kterymi jsem trpěla první 4 měsíce 😉 Očekávám třetího potomka,jsem kousek za polovinou a spoustu situaci spojené s těhotenstvím mě ještě čeká….například věčné řešení kam každou půlhodinu na WC,hlidani si plynatosti na veřejnosti,pálení žáhy …. 😀 ,no bude to ještě veselé 😉

  14. jancapata on napsal:

    Kdyz sem se dozvedela ze jsem tehotna byla sem neskutecne stastna ale zaroven me popadl strach po6 tt zacli nevolnosti casta chuze na wc bolesti prsou a kycli dokonce i zadek me bolel 😀 po 3 mesici nevolnosti a vsechno zmizelo zmizel i strach z toho ze bych mohla prijit o miminko pak sem si to zacla strasne uzivat prvni 3D ultrazvuk byl nejkrassnejsni zazitek vlastne 2 a posledni 🙂 v 6 mesici sem musela do nemocnice mela sem zachvat zlucniku 3 dny me tyrali hlady:D ale vse sem zvladla v 8 mesici to zaclo na novo obcasne nevolnosti casta chuze na wc a k tomu neskutecna bolest mocaku hlavne kdyz sem byla venku na prochazce dostala sem horčík a vse v pohode pak sem ho musela vysadit protoze uz sem byla u konce tak sem pila magnesii no a tyden pred porodem sem lehce krvacela tak sup do nemocnice tam si me nechali pak sem sla domu jeste v den co sem prisla domu sem rodila 3h silne kontrakce a malej pata byl nasvete 3310g a 50 cm a fura vlasku 🙂

  15. martinkagollova on napsal:

    Určitě se mi nebude stýskat po nevolnosti – ve dne v noci, tři měsíce v kuse objímání záchodové mísy není nic moc .
    Další nespavost – ach ten spánek na bříšku jak mi chyběl. Ppálení žáhy, oteklé nohy. Sladkosti, plno sladkostí – nikdy před těhotenstvím jsem jich tolik nejedla.
    Na konci těhotenství bolest zad a v poslední řadě kontrakce .
    Těhotenství je dřina, ale s porodem se na vše zapomene. To miminko za ty nepříjemnosti opravdu stojí

  16. pevoso on napsal:

    Po těhotenství se mi moc stýská. Zní to divně, ale moc jsem si ho užívala, i přesto, že jsem v prvním těhotenství krvácela a musela ležet, v 9. týdnu mi zjistili cukrovku a trpěla jsem celodenními nevolnostmi. Po prvním porodu jsem získala dvě doživotní nemoci a budu až do smrti na lékách. Ale byl to zázrak zakončený dvoumi císařskými řezy, protože se mi ani jedno miminko neotočilo. Jediný, co mi hodně vadilo, bylo krvácení dásní. A nevolnosti při čištění zubů. Jen jsem přiblížila kartáček k puse, tak jsem měla co dělat, abych se nepozvracela 🙂

  17. Lenka Hermanova on napsal:

    Asi už jsem všechno to nepříjemné zapomněla a spíše se mi vybavují ty krásné chvíle a pocity:) Ale přeci jen …, nestýská se mi po ranních (občas celodenních nevolnostech), po přecitlivělosti, po bolavém celém těle, zadýchávání při chůzi do schodů, častém chození na záchod, neohrabanosti…

  18. Trinity.fly on napsal:

    Já jsem se na těhotenství moc těšila,ale prvních 5 měsíců jsem prozvracela, bylo mi zle ne jen ráno,ale od rána do večera a po tom se mi opravdu stýkat nebude 😀 6 měsíc byl fajn a ja konečně cítila úlevu a od 7 měsíce mě už všechno tlačí, nemůžu spát a jsem hned unavená tak už se nemůžu dočkat až bude naše miminko venku a už mě nebude kopat do žeber 🙂 Těhotenství jsem si takhle nepředstavovala,ale za ty drobečky to stojí a věřím,že na všechno zapomenu až budu držet to malý stvoření v náručí 🙂 Tak už jen měsíc a dočkám se 🙂

  19. marcrazy on napsal:

    Těhotenství bylo pro mě bylo úžasné, ale to očekávání bylo nekonečné 🙁 Vše bylo v pořádku a dokonce jsem ještě 13 dní přenášela. Jediné „neduhy“ byly, že v začátcích asi od 12tt do 19 tt jsem měla NE ranní nevolnosti jak se často zmiňuje, ale celodenní nevolnosti 😀 Bylo mi na zvracení, žaludek na vodě a moc jsem toho za tu dobu nesnědla. Snažila jsem se, ale ta nechuť k jídlu byla silnější. A když tyto nevolnosti přestaly, tak to vystřídalo pálení žáhy a to až do konce těhotenství. Tolik Rennie co jsem vycucala snad už nikdy za život nevycucám 😀 Jinak celé těhu jsem si užívala..mazala jsem si bříško xkrát za den, jedla těhotenské vitamíny, odpočívala jsem 🙂 Na konci už jsem i užívala toho, že mi přítel musí nazouvat a zavazovat boty 😀 sleduji a sdílím jakohttps://www.facebook.com/libuska.krizova, mailík: marcrazy@centrum.cz

  20. Evikula149 on napsal:

    Dobrý den
    Tak jelikož jsem teď po třetím porodu 3 měsíce si velice dobře pamatuji 🙂 první tehu bylo opravdu fajn jelikož jsem byla moc hubená krásné jsem přibrala a s váhou byla plně spokojená, ani žádné problémy nebyly a moc jsme se s manželem těšili na vysněnou holčičku 🙂 druhé tehu už ovšem bylo těžší jelikož už sem byla na rizikovém, bylo to těžší tahání na ruce starší dcery a manžel neustále v práci, do toho mi strašně padalo břicho takže časté chození na záchod a tentokrát do 3 měsíců i zvracení takže jsme mysleli že to bude chlapeček , nakonec se ukázalo že další holka 🙂 objevili se mi pupínky na obličeji, bolest zad atd takže to bych asi nevrátila. Potom přišlo třetí a to už bylo horší velice rizikové a k tomu obrovské břicho 😀 líbilo se mi že jsem neustále odpočívala (manžel doma) a jedlá a jedlá bohužel vše kromě brambor šlo ven jinak to bylo celkem fajn. Malý narozen skoro o tři měsíce dříve a konečně vytoužený kluk 🙂 (císařem). Tedy závěrem asi první tehu bych klidně prožila znovu chybí kopání v bříšku ten pocit že ve vás roste kousek Vás a že je to plod čisté lásky která trvá dodnes, ale když už je miminko venku je to krásnější pocit, když se na Vás usměje, když vám řekne mami, když vám řekne milují tě mami k nezaplacení 🙂

  21. Petule on napsal:

    Po cem se mi nebude styskat – po tom jak mi manzel musel pomahat nasazovat ponozky a boty, ze holeni nohou byl skoro akrobaticky zazitek abych na ne videla, jak muj pes byl fascinovan moji vuni, ze me v lese precuraval (ano casta potreba curat znamenala caste curani v lese :D), ze jsem musela jist kazde 2 hodiny, jinak by mi bylo spatne, a hlavne, ze jsem funela jak lokomotiva a skoro nic neusla, dokonce jednou, cestou z kopce jsem nemohla zastavit, nohy a bricho me tahly furt dal dolu – holt jsem musela pockat az kopec skonci a bude rovina, ale je pravda, ze jsem po dlouhe dobe vsechny predbela :D.

  22. Kajina on napsal:

    Čekám své první miminko, ale určitě vím, že mi nebude chybět nevolnost sice ji netrpím tolik ale přijemné to rozhodně není. Další co mi nebude chybět únava jsem jak spící panna, pokud je teplo a sluníčko pálí tak motání hlavy taky ráda zapomenu.. a je pravda, že posledni dobou bolest kyčlí a stydké kosti je často dosti neúnosné . Ale jediné co mi chybět bube je rostoucí bříško jinak vše ať už mám konečně za sebou

  23. Keprtova on napsal:

    Ja musim za sebe rici ze obe moje tehotenstvi bylo odlisne. U prvniho jsem pomalu ani nevedela ze jsem tehotna az na kopani a rostouci brisko. 🙂 zadne zvraceni a tak dale. Narodil se nam chlapecek.
    O tri roky nato jsem otehotnela podruhe.
    Druhe mimi jsme planovali,nedarilo se. Uz jsem nedoufala. Najednou mi kazde rano zacalo byvat soufl od zaludku nic jsem do sebe nemohla dostat. Mesicky jsem mela mit ale jen jsem zacala spinit po tydnu mi to nedalo a udelala si test a byli tam dve carky 🙂
    Hned jsem valila na gyndu kde me graviditu potvrdila 8.tyden.
    Pak to zaclo, rani a vecerni nevolnosti bylo me hrozne zle.
    To co mi normalne vonelo tak mi zacalo smrdet. Takze jsem musela praci prasek,avivaz, vonavky,deodorant,sprchovy gel skratka vse vymenit, jen jsem to zacitila a valila jsem na wc,
    Ke konci tehotenstvi se to malinko uklidnilo,
    Premyslela jsem nad pohlavim co cekame kdyz prvni byl kluk a zadne nevolnosti nic tak jsem si rikala ze to druhe urcite bude holcicka kdyz prubeh druheho tehu je pravy opak toho prvniho a taky to bylo devcatko. 🙂
    Nyni Lukaskovi jsou 4roky a Kristynce rok. <3

  24. maxikinggg on napsal:

    Těhotenství je a bylo pro me nádherné.Ultrazvuky,kopání,společně chvíle povídání hlazení,poslouchání muziky.Úžasné,jak se může maličký človíček zrodit uvnitř bříška maminky.Jsem ta nejšťastnější maminka na celém světě každým dnem vice a více a už se moc Těšíně na Říjnové miminko které už ted moc všichni milujeme Děti jsou úžasné,dokonale a Naše životy dokáží naprosto naplnit.Mateřská láska je tou nejkrásnejsi láskou navždy.;) Těšení se na dětatko je dokonalé,připravujeme si věcičky,prohlížíme maminkovské weby a chceme vědět to nejlepší pro Našeho drobečka.Tak to mám i já.Těhotenství je andělský dar,který Vám zůstává navždy v srdci.

  25. Bodlina on napsal:

    Po čem se mi nebude stýskat?Určitě po posledním měsíci těhotenství.Vždy když jsem se uložila ke spánku tak se má dcerka rozhodla v bříšku tančit nebo cvičit bojové sporty.Byly to takové kopance,že spát v lže nešlo.A tak jsem spala v takovém pololeže-polosedě.Nevím jak to přesně popsat.Jinak je těhotenství nádherná věc.A nejkrásnější je den D,kdy poprvé držíte to maličké stvoření v náručí.To je nezapomenutelné.

  26. Sussan007 on napsal:

    Těhotenství bylo pro mě a manžela dlouhé čekání a na konec jsme se toho krásného oznámení dočkali. A po té začal kolotoč,genetika,která nevyšla při prvním testu moc dobře(na edwardsův syndrom),následoval další test,který byl okolo vánoc,(byli to pro nás svátky velice těžké kvůli čekání na zprávu),ale den před koncem roku jsme obdrželi výsledky,že je vše v pořádku a my se mohli konečně radovat s příchodu našeho drobečka,který mi dával velice zabrat(kopání,vrtění,tlačení na žaludek a to mě nutilo k nepříjemnému krkání a to skoro celý den a všude :D, a samozřejmě nucení na malou).Ale ten pocit když jsem poprvé viděla a držela v náručí našeho krásného a zdravého syna je nepopsatelný a nádherný.

  27. Inco_gnitta on napsal:

    No, to asi nejprotivnější na těhotenství, tedy alespoň na začátku, jsou nevolnosti. V mém případě se ani neobtěžují omezovat na ráno a přicházejí si kdykoliv v průběhu dne. Většinu času má člověk pocit, že právě sesedl z řetízkového kolotoče, už se těším, až budu v dalším trimestru a nevolnosti pominou…

  28. zuzulin on napsal:

    Jelikoz jsem těhu po dvaceti letech , kdy si už vůbec nic nepamatuji , toto téhotenství je pro mě zázrak , takže si budu pamatovat úplně vše – od celkového pocitu kdy mi bylo zle , tak po to nejkrásnější a tím jsou pohyby našeho broučka . Někdy. Dost bolestivé ale člověk přece něco vydrží. A taky nezapomenu na tu bolest stydké spony při roztahování a přípravy na porod . Každičké otočení v posteli je doslova mazec 😉 Člověk vše vnímá jinak po tolika letech 😉 ale moc se těšíme 😉 A nakonec kvůli bolavými zádům budu mít plánovaný císařský řez , tak uvidime co nás ještě čeká a nemine 😉

Napsat komentář

CzechSlovakia