Main menu

 

Vánoční tradice a zvyky a Vánoce u nás

9 Pro 2016

Období Vánoc je opředeno mnoha pověrami, zvyky a tradicemi. V Česku je za vrchol Vánoc považován Štědrý den, tedy 24. prosinec, jako předvečer samotné slavnosti. Do Vánoc je zahrnována také doba adventní, která Vánocům předchází. V době současné se náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce ale i tak zůstávají jedním z nejvýznamnějších občanských svátků.

Happy young family at Christmas dinner

Vánoce (z německého Weihnachten) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Patří spolu s Velikonocemi k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. V církvi se slaví Vánoce od 7. století. Mnoho obřadů, zvyků a mýtů pochází ještě z dob předkřesťanských, které byly spojeny se slavením zimního slunovratu. V dobách, kdy o životě a o smrti rozhodovala úroda, sklizeň a plodnost domácích zvířat se zvyky týkaly především zajištění dobré úrody. Věštilo se o zdraví, lásce, úrodě i o dětech.

Vánoční stromeček

Stromeček je z historického hlediska tradicí velmi mladou. V českých zemích se poprvé objevil až počátkem 19. století, přesně v roce 1812. V Praze – Libni jej ve svém bytě nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Ke štědrovečernímu stolu pozval herce a jejich manželky. Nazdobil jedli ozdobami a svíčkami, což vzbudilo velkou pozornost a rozneslo se to po celé Praze. Příští Vánoce se již vánoční stromeček objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Na venkově se tradice vánočního stromku začala šířit až téměř o sto let později. Známé zmínky jsou z počátku 20. století z Valašska. Stromeček to ovšem stále nebyl takový, jaký známe dnes. Na vesnicích se obvykle zavěšoval nad štědrovečerní stůl, navíc špičkou dolů a zdobil se jablky, ořechy apod.

Betlém, jesličky

První jesličky postavil světec František s Assisi v Itálii roku 1223 ještě pod jménem Giovanni Bernardone. V jeskyni v horách v poustevně postavil žlab s krmivem, k němuž přivedl živého vola a oslíka. U těchto jesliček pak v noci sloužil štědrovečerní mši, ta se dá považovat za první „půlnoční“. V českých zemích první betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Tento zvyk se brzy rozšířil po celé zemi. Základní figurky Ježíška v jeslích, Marie a Josefa doplňoval oslík a vůl, pastýři se stády oveček a také tři králové. Stavění betlémů bývalo rozšířeným vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem stal právě vánoční stromeček. Betlémy bývaly zasazovány do krajiny podle místa vzniku.

Jmelí

Jmelí je stále zelená cizopasná rostlina. Ta bývala považována za posvátnou už v dobách keltských druidů. Druidové prý mohli jmelí z dubů odsekávat zlatým srpem a nechávat padat na připravené plátno. Odseknuté jmelí nesmělo spadnout na zem. Jmelí mělo mít kouzelné účinky, jako ochrana proti ohni, zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. I moderní věda uznává, že jmelí má léčivé účinky. Obsahuje totiž látky snižující krevní tlak, roztahující cévy, a proto se používá k výrobě léčiv. Podle legendy bylo prý jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž Ježíše Krista. Strom pak hanbou uschnul a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kteří pod ní projdou. Říká se, že jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován. Dnes lidé jmelí (zelené, postříbřené nebo pozlacené) připevňují na lustr nebo nad dveře. Také se říká, že kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená.

Štědrovečerní večeře, kapr

Na Štědrovečerní večeři bývá zvykem, že se schází celá rodina. Večeře se skládá tradičně z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem. Ke štědrovečerní večeři se váže pojídání ryb. Jde o zvyk velice mladý. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den nevyskytovaly. Slavnostní večeři vévodily spíš polévky a luštěninová jídla (hrách, hrachová polévka, pučálka – jídlo z naklíčeného hrachu), také houbové omáčky, čočka, kuba, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše s medem apod. Ryby byly původně záležitostí bohatých měšťanů a na venkov začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je nejčastějším štědrovečerním jídlem kapr v trojobalu. Kolem večeře panovalo spousta zvyků. Chystalo se o jeden talíř navíc pro nečekanou návštěvu, pod talíř se umisťovaly mince nebo šupiny. Od štědrovečerní večeře se nemělo vstávat, dokud všichni nedojedli. Podle tradice mělo být na štědrovečerním stole devatero pokrmů.

Zlaté prasátko

Tato tradice tvrdí, že pokud vydržíte celý Štědrý den nejíst, tedy postíte se, tak se vám večer zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Zahlédnout zlaté prasátko se však zatím nikomu nepodařilo. Ale zkuste pozorovat alespoň jeho stín na stěně či stropu místnosti.

Štědrovečerní magie

Právě Štědrý večer je plný mnoha čar a kouzel. Přes den se nesmí zametat a vynášet z domu odpadky a smetí, protože byste si vynesli štěstí. Při večeři musí být vždy sudý počet strávníků. Pokud není, dává se talíř pro nečekaného hosta. Pod talíř se dávají rybí šupiny, které se pak dají do peněženky a zajistí dostatek peněz na celý příští rok. Od vánočního stolu se nesmí vstávat a odcházet, protože kdo to udělá, ten se příštích Vánoc nedožije. Zbytky od stolu byly zakopány do země, aby byla země úrodná.

Rozkrojené jablko

Při štědrovečerní večeři se rozkrajuje jablko, kolmo ke stopce. Kdo ve svém jablku najde pěticípou hvězdičku se zdravými jadérky, může být spokojený. Toho v příštím roce čeká štěstí a zdraví. Jestliže je jádřinec červavý nebo nahnilý, přijdou nemoci. Pokud je místo hvězdičky jádřinec ve tvaru křížku, hrozí to nejhorší – smrt.

Lodičky ze skořápek

Tento zvyk se líbí především dětem. Pouštění lodiček z ořechových skořápek. Do půlek skořápek se připevní malá svíčka pomocí nakapaného vosku. Lodička se zapálenou svíčkou se pak vypustí do větší nádoby s vodou a její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho hořet, čeká majitele dlouhý a šťastný život. Když se lodička pustí na volnou vodu, znamená to, že dotyčný se vydá na cesty. Pokud se drží u břehu, zůstane doma. Jestli se lodička potopí, čeká majitele to nejhorší.

Lití olova

Tento staročeský zvyk je náročnější na přípravu. Nad plamenem nebo na kamnech se roztaví kousek olova, které se poté najednou vylije do nádoby s vodou. Z tvaru, do kterého olovo ztuhne, se pak věští budoucnost. Svobodné dívky se v něm snažily rozeznat tvář či monogram svému budoucího muže.

Házení střevíce

Na Štědrý den se svobodné dívky ptaly osudu, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka házela střevícem přes hlavu. Když střevíc dopadne patou ke dveřím, zůstane doma. Když střevíc míří špičkou ke dveřím, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.

Třesení stromkem

Třáslo se stromkem, nejčastěji mladou jabloní nebo bezem na zahradě. Děvče vyběhlo po večeři na zahradu a zatřáslo stromkem. Odkud se ozval první pes, odtud měl přijít děvčeti ženich. Buď přímo z toho domu, nebo z toho směru.

Barborka

Na svátek sv. Barbory si svobodné dívky trhaly větvičky třešně nebo zlatého deště. Když snítka do Štědrého dne rozkvete, do roka se dívka vdá.

Koledování

Tradice koledování v českých zemích sahá až do středověku. Ještě v době nedávné byl tento zvyk součástí venkovského pojetí Vánoc. Koledníci obcházeli stavení, zpívali a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku. Koledovalo se v období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů.

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia