Main menu

 

Táta u porodu – opora či horor?

5 Úno 2016

Pánové tvrdí, že když jsou s námi u porodu, tak prý prožívají porod hůř než my ženy (no nevím) nebo jsou naprosto nad věcí. Může být něco ze zmiňovaného pravdou? Jak to s nimi vlastně je? Může být muž pro nás u jedné z nejnáročnějších chvil v životě také oporou nebo jen překážkou? Zvládl by náš silnější, svalnatější a psychicky stabilnější protějšek také přivést na svět dítě? Co skutečně prožívají? A může být asistence vašeho partnera u porodu také koncem vašeho sexuálního života?

Pregnant Mom in labor with husband and nurse at bedside

Dle zkušeností různých maminek, tet, přítelkyň jsem tatínky u porodu zařadila do pěti kategorií:

Citlivé děti

Právě jste ve chvíli, kdy máte pocit, že bolestí zešílíte a váš drahý vám začíná mačkat dost bolestivě ruku, domníváte se, že chce vaši nekonečnou bolest převést na tu menší, ale on nečekaně začíná brečet a naříkat a vykřikovat, že to nezvládne, že je toho na něho moc a navíc je to nesnesitelný pohled. „No, tak kdo tu vlastně rodí?“, říkáte si a ano, to jsou muži, naši hrdinové. Včera vás utěšoval, že to společnými silami nějak zvládnete, a když jde do tuhého má zaječí úmysly. Jsou to prostě věčné děti, napřed velká slova pak si vše berou moc k srdci a dost osobně. Podporou bývají málokdy, ale snaží se. U citlivých jedinců pozor, někdy je pro ně skutečně porod nepěkným zážitkem a přestanou mít chuť na sex s vámi. Ne, že bychom je už nevzrušovaly, ale nechtějí nám už nikdy více ublížit. Avšak nebojte, chce to čas jako všechno. Pokud nepomůže čas, pomůže psycholog.

Machři a sběratelé zážitků

Pak je tu kategorie velkých hrdinů. Věří v to, že porod je maličkost a oni by ho zvládli s prstem v nose. Jak se dítě do vás dostalo, tak se přece také dostane ven, ne? Nic na tom není. Ani netuší, jak moc se pletou a když to zjistí, pak o porodu mluví (téměř se stejným zanícením jako vy), že porod byl naprosto dokonalý zážitek a že by si určité momenty zopakovali nebo si celý porod s radostí nahrají na video. Klepou se jim při tom ruce a třese se jim hlas, ale jinak určitě skvělý zážitek.

Mid adult man wiping sweat from woman's forehead while doctor operates during delivery in hospital room

Sportovní trenéři

„Tlač! Nepřestávej! Dýchej, dýchej! A znovu a zaber! Zaber, musíš! Do toho, to dáš! Neboj se přidat! Hlavně neubírej!“ Spoustu povelů, ale jinak nic, sami jsou plni obav, zda vše dopadne dobře. Nám však takové „chlapácké“ burcování moc nepomáhá, jediné odpovědi, které nám v takových chvílích přicházejí na mysl, je „už mlč“ a „ticho buď“, co jiného byste mohli čekat pánové? Chce to větší soucit, pochopení a méně slov! Za to vám budeme při daném sportovním výkonu hodně vděčné.

Omdlévači

V takových situací se většinou snaží být pro nás partneři skutečnou a potřebnou posilou, jenže mnohdy se do nás vcítí tak, že to nervy nevydrží a porodní asistentka má pak na starost ještě tatínka, aby ho dostala z transu či hůře – z bezvědomí! Pak už se musíme spoléhat, ostatně jako obvykle, jen samy na sebe, protože naše milá opora se proměnila v nepohyblivý předmět a teď leží s mokrým ručníkem na hlavě. Pokud víte, že váš partner se na porod moc necítí a šel by k němu jen kvůli vám, důkladně jeho přítomnost u porodu společně proberte, protože může jít i o život a kýženou oporou by vám stejně nebyl.

Němí svědci

Těšíte se, jak si velkou chvíli spolu užijete, jak vás muž bude utěšovat, avšak pak vy trpíte a muž jen sedí, kouká a čeká. Věřte ale tomu, že při tak náročném vypětí, jakým porod bezesporu je, bývá mnohdy lepší, když váš partner je jen němým svědkem. Vy pak můžete svoji energii vložit pouze do sebe a do bezproblémového příchodu vašeho děťátka na svět, což je pro daný moment více než důležité. Nemusíte se bát, porod budoucí táta bude prožívat sice potichu, ale velmi intenzivně.

Závěrem: Když vše podstatné shrneme, tak muži s námi skutečně rodí, sice bezbolestně a jen ve svých hlavách, ale někdy s horšími následky. Pokud mají být tatínci u porodu přítomni, musí být připraveni na velkou psychickou zátěž a bude lepší, když s vámi vše podstatné týkající se porodu řádně prodiskutují, aby se případně mohli vyhnout vážným šokům. Leckdy se však lehkým otřesům u porodu vyhnout nelze, s tím se všichni nezbytně musí smířit. I přes veškeré jejich reakce je za jejich odvahu, až bude po všem, náležitě pochvalte či jim poděkujte. Ačkoliv by vaše vděčnost nebyla zase až tolik nutná, zaslouží si ji a nejvíce pak pochvalte sama sebe, protože žádný muž by rodit, tak jak rodíme my ženy, rodit nemohl, po zmiňovaném zápasu žen se na tom shodnou všichni tatínci.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská

www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

2 comments on “Táta u porodu – opora či horor?

  1. Pingback: Porod očima muže | Blog Mimulo

  2. Za 14 dní rodíme a popravdě jste mi to pěkně znechutili. Nicméně faktem však zůstává, že muž k porodu nikdy nepatřil a nikdy patřit nebude. Platilo to tak po milióny let a nevidím důvod, proč by se to mělo měnit. Mimo to, z hlediska psychologie muž orientovaný na výkon prožívá utrpení, protože nemůže partnerce nijak pomoc. Není prostě jak pomoc. A i kdyby, tak žádný manuál na to není. Dále se pak partnerka může partnerovi znelíbit, když vidí krev a všelijaké nástroje k nastříhávání apod. Ne, prostě, muž k porodu nepatří, maximálně jen pokud je to lékař.

Napsat komentář

CzechSlovakia