Main menu

 

Situace v těhotenství, po kterých se nám nebude stýskat

26 Úno 2016

Těhotenství je bezesporu pro ženu nejkrásnějších devět měsíců, ale také mnohdy nejkomplikovanějších, v jejím životě. Tolik různých tělesných i psychických změn, kolik proděláme v těhotenství, neproděláme snad v žádném jiném slastném období našich hormonálních výkyvů. Jistě budeme na těhotenství rády vzpomínat, pokud nám tedy zrovna nešlo o život, při každém pohlazení či při každých narozeninách našeho potomka. Vybaví se nám první pohyby dítěte pod vlastním srdcem, vzpomene si, jak jsme poprvé své maličké viděly na monitoru při ultrazvuku a jak se nám poté hrnuly slzy do očí při tlukotu jeho malého nenarozeného srdíčka. Budeme cítit, jak jsme si hladily bříško a jak jsme si s malým uvnitř povídaly. Těšily jsme se, až ho konečně uvidíme poprvé. Je spousta pěkných okamžiků, které si můžeme vybavit, když se vysloví těhotenství, ale jsou také chvíle či situace, na které asi rády vzpomínat nebudeme, ale můžeme se jim časem třeba pousmát.

pregnancy-1158286_1920

Pomoc! Nechci vidět ani cítit jídlo

Stačí pohled na jídlo a zvedá se nám žaludek, při vůni dříve námi oblíbeného jídla běháme na záchod jako o život a zvracíme. Zvracet se nám chce kdekoliv, nejvíce v práci či v prostředcích hromadné dopravy, protože tam je pachů úplný ráj. Máme hlad, ale stačí se jen podívat na jídlo a už bychom nejraději vyvrhly i žaludek. A ano přichází to v situacích, kdy se nám nevolnost zrovna vůbec nehodí. Ano tak to je a bude, někdy méně, jindy více. Každý kolemjdoucí pak kroutí hlavou, když nás na veřejnosti neustále vidí cucat lízátko, však netuší, že by si dal také, kdyby věděl, že je zázvorové a pomáhá od nevolnosti. Vysvobození přichází až v druhém trimestru, v tomto těhotenském období se dokonce trochu najíme i vyspíme.

Záchod je věrný společník

S jistotou si nezavzpomínáme na návštěvy toalet, a že jich v těhotenství je nespočet, to se brzy samy přesvědčíme. Trápí nás buď věčné běhání na malou, kdekoliv se ocitneme a bohužel také v noci. Toalety musí být po ruce, jinak si nic neužijeme. Nebo se nemůžeme zbavit zácpy, ta nám také není zrovna příjemnou společnicí a přidat se k ní mohou hemeroidy. Záchod během těhotenství vidíme tolikrát, že se nám o něm bude i zdát. Připadá nám, že záchodové návštěvy jsou snad za trest, ale bez nich to prostě nejde. Záchod je náš věrný společník, ať můžeme hodně či nemůže vůbec vykonat potřebu nebo si třeba potřebujeme jinak ulevit.

Chci hořčík!

V práci i doma s námi není žádná legrace, jsme nepříjemné, protivné, reagujeme podrážděně až přehnaně a hlavně bychom prospaly snad celý týden nebo snad také měsíc. A naše přítomnost není moc oblíbená a ani nevyžadujeme žádnou velkou společnost. Zkrátka žádná legrace, naše tělo prostě křičí po hořčíku a především v prvním trimestru či začátkem druhého není od věci hořčík jako doplněk stravy doplňovat.

Bolí mě, pálí mě

Stále přicházejí nějaké bolesti. Doufaly jsme, že bolesti přijdou až s porodem, ale bohužel i bolest k hormonálním a tělesným změnám v těhotenství patří. Od druhého trimestru nás začínají bolet záda buď bedra, nebo pociťujeme bolest v kříži. Když už zapomínáme na neustálé nevolnosti prvního trimestru, přichází nás potěšit pálení žáhy a reflux (zpětný tok žaludečních šťáv). S tím také souvisí, že už si moc nepocestujeme a nezamlsáme. Hodně nepříjemná je bolest zad při řízení auta, v autě, nebo když se musíme někam „dokodrcat“ hromadnou dopravou. Ani sezení na gauči už nebude to pravé, pomůže nám podkládání kojícího polštáře pod bedra.

Nemohu spát, stát ani se holit

Pro nekonečné převalování se v posteli, což je zapříčiněno zvětšeným bříškem a bolestí zad, a pro věčné běhání na záchod, si moc neužijeme spánku, a tolik jsme doufaly, že se řádně prospíme a naspíme více hodin, než se nám narodí miminko a nastanou bezesné noci. To jsme se pekelně zmýlily. Bohužel nám neprospívá ani stání, ani toho sezení nesmí být moc, co tedy vůbec dělat, že? Ve sprše ve třetím trimestru už také moc nejásáme, buď se nám tam z teplé vody točí hlava, nebo je nám na zvracení, také máme mravenčení v nohách. S větším bříškem pak končí doba zkrášlování se, protože něco takového jako například oholit se ve sprše bude téměř o život.

Brzy budu mít srst

Na našem krásně zakulaceném bříšku se objeví řádka chloupků. Mnohem víc rostou také na nohách a dokonce i na tváři. Růst ochlupení má snadno odhalitelného viníka. Placenta vyrábí během těhotenství androgenní (mužské) hormony, a to ať čekáme holčičku, nebo chlapečka. Jediná pomoc je depilace, protože plod tyto hormony pro svůj vývoj potřebuje. Opatrně s chemickými přípravky, škodliviny z nich by se mohly dostat do těla. Nakonec přemýšlíme o tom, zda se z nás nakonec nestane těhotné zvířátko…

Bříško a nic než bříško

S velkým bříškem v třetím trimestru končí doba spaní na břichu a spaní na zádech již také není žádná sláva, většinou se točíme stále na boky, což je i pro trápení se s žáhou ideál. Co se týče naší krásy, už to vzdáváme, každý náš fajn kousek už ukazuje břicho a s žádným jiným oblečením už to není jiné, ostříhat si nehty nebo zapnout si boty je již nadlidská činnost, břicho nás pěkně tlačí a jakákoliv pedikúra je zoufalá, jediné co můžeme, je zkusit náš stav demonstrovat partnerům, aby nám třeba pomohli právě se zmiňovanou manikúrou. Už se nám pomalu nedaří pro únavu a překážející bříško ani moc hýbat, tak se stěží dostáváme někam na procházku či na nákupy. Bolí nás těžké nohy, v noci trápí pálení žáhy či mravenčení. Náš současný stav, je zkrátka „jiný“ stav a začínáme se těšit, že tento „jiný“ stav bude brzy jiný a těšíme se na své miminko. A to je záležitost, na kterou právě budeme rády vzpomínat, ať už nás trápilo cokoliv a naše situace v těhotenství občas nebyly jednoduché.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská

www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

36 comments on “Situace v těhotenství, po kterých se nám nebude stýskat

  1. Pavla Sikorová on napsal:

    Ikdyz jsem v tehotenstvi nemela zadne problemy s nevolnosti a zvracenim, tak mi urcite nebude chybet nechut k jidlu, pachut v ustech, bolest zad a nohou, caste chozeni na zachod a strach o to male v brisku. Urcite mi ale budou chybet pohyby detatka v brisku a tlukot jeho srdicka. I pres to vsechno se na nej s pritelem moc tesime ❤
    Makýsek Lang

  2. Hatsepsovet on napsal:

    Právě čekám druhou holčičku a oproti prvnímu těhotenství vše naštěstí prožívám lépe. U první dcery mě do konce 3. měsíce pronásledovali celodenní nevolnosti s občasným zvracením, sotva skončily nevolnosti, pozvolna nastoupilo pálení žáhy, bolesti kyčlí a zad. Ke konci jsem už sotva popadala dench a břicho rostlo a rostlo. Malé se v něm dařilo až moc dobře, že jsem i několik dní přenášela. Tentokrát sice nevolnosti též byly, ale mnohem mírnější a teď i když už jsem na konci 7. měsíce mě žáha trápí jen občas a chuť k jídlu je veliká, takže podle toho také vypadám 🙂 Nespavost, bolesti kyčlí a zad mě provází stejně jako při prvním těhotenství, ale už se nám to krátí a v listopadu se dočkáme druhátka.

  3. Lhotka on napsal:

    Mám za sebou 2 těhotenství, každé bylo jiné. Při prvním jsem do 3. trimestru ani nevěděla, že jsem těhotná a užívala si ho. Až ke konci už bříško překáželo a začala jsem otékat, naštětstí to netrvalo dlouho a dcerka se narodila 14 dní před termínem a byla hodné miminko. Bohužel jsem si nevolnosti se zvracením vybrala při druhém těhotenství až do 5. měsíce a otékat jsem začala ještě dříve a intenzivnějí, plus se přidal vysoký tlak ke konci, ale naštěstí vše dobře dopadlo a mám doma 2 krásné dcerky.

  4. Lenka83 on napsal:

    Nebude se mi stýskat po pálení žáhy, bolestech kyčlí a zad, po neustálém chození na WC a po šíleném strachu aby vše dopadlo dobře a člověk mimi donosil až do konce. Naopak mi bude chybět užasný pocit když se prcek vrtí v bříšku a těšení se až ho člověk poprvé uvidí.

  5. Pavla Sikorová on napsal:

    Až se Matýsek narodí, určitě moc ráda zapomenu rána, kdy se mi zvedal žaludek při čištění zubů, večery, kdy jsem ležela omotaná kolem záchodu. Chvíle, kdy jsem pokaždé v koupelně ucítila zvratky, i když tam vlastně vůbec nic cítit nešlo. Nebudu si chtít připomínat ani tu úmornou bolest hlavy, kdy jsem si nemohla vzít žádný prášek…na tu únavu první tři měsíce… Naopak budu s láskou vzpomínat na chvíle, kdy se mi konečně začalo po šesti měsících kulatit bříško a vychutnávala jsem si každý den, kdy tam ten náš mrňous dělal psí kusy Tohle mi bude opravdu moc chybět, ale už se na něj hrozně těším ♡

    Michaela Tarantová

  6. moniskaa on napsal:

    Těhotenství jako nejkrásnější období v životě každé ženy??? Pro mě možná tak prvních 5 měsíců, které se obešly bez nevolností a veškerých tehotenských příznaků, takže kdyby mi nezačínalo pomalu růst bříško a malá pomalu nezačínala řádit, tak ani nevím, že jsem těhotná. Vše se změnilo v šestém měsíci, kdy mě v práci začaly bolet záda a já myslela že mě chytly ledviny. Z práce mě poslali domů ležet…to jsem vydržela asi do 19hod než jsme jeli na pohotovost kde to zkončilo okamžitou hospitalizací s hrozícím předčasným porodem, resp. v tomto týdnu ještě potratem. Následoval měsíc ležení v nemocnici a snaha o udrženi miminka v bříšku. Po měsíci v nemocnici jsem s radostí šla domů, bohužel také ležet a jediné co jsem mohla bylo dojít si na záchod a do sprchy… Další měsíc jsem trávila chvíli v nemocnici a chvíli doma. Po necelých čtyřech proležených měsících se prďolce nakonec ani tak ven nechtělo, takže jsme šli na plánovaného císaře a nebýt toho, myslím, že bych ještě prenášela 🙂 Teď mi tu spinká už pětiměsíční nejkrásnější holčička na světě a když se na ní podívám tak vím, že ten závěr těhotenství plný strachu a nervů, zda vše dobře dopadne, stál za to, ale rozhodně se mi po tom nestýská 🙂

  7. Adriana on napsal:

    Těhotenství je to nejkrásnější v životě , ale i velká změna psychická i duševní. Také z počátku časté zvracení, pach, malátnost,. Od 5.měsíce kopání zjištění pohlaví kupování oblečení kočárku zařizování pokojičku. A od 7.měsíce výběr jména. Já už mam 6.měsíční holčičku a 13 letou jsem moc ráda že jich mám. Dítě je boží dar!:-) 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

  8. macicek on napsal:

    Já už mám doma měsíční holčičku Simonku a na těhotenství vzpomínám jako na krásných 9 měsíců, ale i 9 měsíců strávených na wc 😀 Určitě se mi mebude stýskat po ranním zvracení, nechuti k jídlu, kdy jsem nemohla nic ani cítit ani po neustálých změnách nálad,při kterých nejvíc trpěl přítel:D

  9. Pavla Sikorová on napsal:

    Po mém těhotenství se mi nebude opravdu stýskat. Čím jsem si projít mohla, tím jsem si prošla. Jako dar k zjištěni těhotenství jsem přišla o moji slast, kávu. Přestala mi chutnat. První nájezdy nevolnosti. Ranní nevolnosti? Nikdy nepochopim kdo vymyslel pojem ranní nevolnosti, když se táhnout celý den.po 3 měsících, kdy jsem s mísou byla nejlepší kamarádka a jídlo byl největší nepřítel nevolnosti odešly.. Hurá!!! Ale aby te radosti nebylo moc, tak jsem začala mit strašné bolesti zad, že jsem se ani nemohla zvednout. Díky za magnezium, pomohlo. Nastává asi mesic klid. Začíná teplo, nohy natekaji, noha se zvětšila minimálně o číslo, jediná radost, muzu vyrazit na nákup nových bot. Aby toho nebylo málo, věcné pálení žáhy me ničilo, nedalo se ani spát, venku přes den 40 stupňů, v noci tak 30 stupňů, litry mléka v sobě, zaha stále pálí, já se potim, nemůžu spát, břicho tvrdne, silim. Jak někdo muže říct, že těhotenství je nejkrásnější období ženy? Je to peklo zakončené největší bolesti. Ten můj ďáblík ma štěstí, že za tohle všechno stál.

    Karolína Trnková

  10. gumashka on napsal:

    V příštím roce bychom chtěli druhé miminko, doufám že druhé těhotenství bude jako první, bylo bez komplikace, akorát co bych už nechtěla vracet ta kovová pachuť v ústech.. Připadala jsem si jako bych denně jedla tisíc hřebíků. Když jsem si chtěla odpočinout tak v bříšku dělal bugr, a uklidnil se až když jsem začala být v pohybu, tak jsem většinou těhotentví byli v pohybu… Při všech lékařských prohlídkách bylo všechno ok až na poslední, kterou jsme měli měsíc před porodem..přestal růst a byli jsme poslání na IUGR a na konec týden po vyšetření bylo vyvolání porodu a narodil se v 37+2tt,tak máme v průkazce hypotropický, ale všechno už dotáhl..V první chvíli kdy lékař se mě snažil uklidnit, že snad všechno bude v pohodě a všechno se uvidi až po vyšetření IURG bylo stresujicí a nějaká ta slza ukápla..ale nakonec všechno dopadlo dobře…tak uvidíme co nás bude čekat v druhém těhotenství…

  11. lennisek on napsal:

    Je hodně věcí, po kterých se mi rozhodně stýskat nebude:) Určitě to jsou nevolnosti z prvního trimestru, neustálé nateklé dutiny a bolesti hlavy a ke konci těhotenství rozhodně bolesti zad, bříška, nemožnost se pořádně ohnout, oholit, nateklých prstů.. Je toho hodně, na druhou stranu jsem teď i pár dní před porodem na své bříško pyšná, miluju ho a vím, že to trápení pak bude stát za to:)

  12. lajlulik96 on napsal:

    tak mě se zaručeně nestýská po obrovské nechuti ke všemu snad, měla jsem obrovkou chut na primalex a houbičky na nádobí, po tom se mi aké stýskat nebude. Navíc jsem ráda, že mám již po porodu, protože to byla velká hrůza. naopak se mi líbilo, že Sabinku mám stále u sebe a kopání. :)a ještě se mi určitě nestýská po jejích věčných škytavkách 😀

  13. jarcca on napsal:

    Mám osmiměsíčního synka, takže bříško mám ještě v živé paměti a už teď se mi po něm stýská! 🙂 Měla jsem krásné bezproblémové těhotenství a na pohyby v bříšku nikdy nezapomenu a těším se až je ucítím znovu! 🙂 Hold musíme pořídit ještě sestřičku! 🙂

  14. Angyel on napsal:

    Stýskat se mi nebude po.. Po celých 7 mi měsících nevolností.. Prý první 2-3 měsíce.. Haha.. Moje holčička mi dala zabrat.. Na jednu stranu docela pěkná dietka to těhotenství 🙂 -10 kg :)Jinak všechny testy dopadly špatně, kontrolní všechny díky Bohu dobře, takže dál se mi nebude stýskat po stresu z doktorů a jejich super tabulkách 🙂 Ale to všechno stalo za to.. Gabrielku miluju nejvíc ❤

  15. pajinkabillanovotna on napsal:

    Moje dvě těhotenství stály opravdu za to, rozhodně se mi nebude stýskat po tom jak jsem první 4 měsíce prakticky celé dny zvracela snad skoro po všem a o křečích do lýtek ani nemluvim,ale nejhorší byla bolest zad poslední 3 měsíce to už jsem skoro vůbec nespala,ale na druhou stranu ten pocit když vás děťátko poprvé kopne a nebo později už i reaguje na doteky je k nezaplacení a i když jsem skoro cele těhu protrpěla oba porody mi to vynahradily rodila jsem skoro bezbolestně a bylo to tak rychlé že jsem se nestačila ani zapotit. No a teď mám dva krásné syny Bobeška 2,5 a Matyáška 7 měsícu a miluju je víc než cokoliv jiného 🙂

  16. Beovela on napsal:

    Po čem se mi nebude stýskat jsou určitě nevolnosti, pálení žáhy, zvracení, motání hlavy a změny tlaků…Určitě oželím i citlivější čich, zvlášt při jízdě v MHD v letních horkých dnech 😀 a čeho se do budoucna obávám je test na těhotenskou cukrovku, to bude pro mě opravdu zkouška 🙁 taky se mi nebude stýskat po strachu z výsledku různých testů… ale což, pokud je vše ok a miminko bude zdravé at je mi špatně celé těhotenství… miminko za to prostě stojí a jsem vděčná, že jsme v očekávání… přeji všem snažilkám, aby se zadařilo co nejdříve a vše bylo jak má být… je to zázrak 🙂

  17. lucik on napsal:

    Většina těhotenství není procházka růžovým sadem, ani moje 2 těhotenství nebyla, ale ať už mi nebylo dobře od žaludku, pálila mě žáha, cítila jsem se jak velryba atd. 🙂 Především jsem vždy měla strach, co se celou dobu děje uvnitř. Bohužel tam člověk nevidí a nemůže se broučka uvnitř zeptat, jak se cítí, jestli mu něco nechybí apod. Takže to byla asi ta nejhorší situace, vše ostatní v porovnání se strachem o nenarozené miminko, bylo nic. 🙂 Dalším stavem v těhotenství, po kterým se mi opravdu nestýská… jakmile člověk zjistí, že v těle nosí život, beznadějně se zamiluje a přijít o takovou lásku je velmi bolestivé, tak 9 měsíců víceméně „bojuje“ o život uvnitř. Ale neměnila bych, ten boj za to stojí a co přijde potom se nedá v životě ničím nahradit. 🙂

  18. jandulkaa on napsal:

    Pred 4mi lety jsem cekala nase prvni ditko,tehotenstvi jsem si strasne uzivala ,nevolnosti zadne a tesila jsem se z toho jak mi roste brisko,prvni pohyby..az nahle behem ,8meho mesice jsem se najednou strasne zavodnila ,nohy jak konve nevesla jsem se ani do manzelovych bot mela jsem 10kg vody + dalsich 20.Takze se ze me stala pekna koulicka a strasne me boleli nohy,nastesti se nade mnou nase mala Janicka slitovala a rozhodla se vyjit na svet o 14dni driv 🙂 A o 3roky pozdeji prislo dalsi tehotenstvi 🙂 To bylo krusne uz od sameho zacatku prvni 3mesice me trapila nevolnost,jidlo pro me bylo sproste slovo a nesmel se ke me priblizit nikdo kdo kouril to si koledoval o peknou sprsku..S prvnim trimestrem to nastesti odeslo.Ale s tim zacalo 6m nemoci,selhala me uplne imunita a chytla jsem kazdy bacil,chripka byla muj nejlepsi kamos a dovrsil to zanet vedlejsich nosnich dutin.Kdyz uz jsem si myslela,ze me nic horsiho potkat nemuze 7mim mesicem skoncila i ma radost z prochazek kdyz me chytli zada a kycle,takze se ze me stal pomalu lezak a byla jsem rada kdyz jsem zvladla nakup.Nas drobek Filipek se rozhodl vydrzet az do terminu a letos v cervnu vykoukl na svet. Takze nechapu kdo vymyslel vetu : tehotenstvi nejkrasnejsi obdobi zivota 😀 Ale niceho nelituju vse spatne prebiji to kdyz jsem poprve videla miminka na ultrazvuku,citila prvni pohyby a hlavne ten pocit drzet je poprve v naruci!!

  19. terka.mira.ela on napsal:

    První těhotenství bylo v krásné 🙂 jen na začátku nevolnosti a pak celé těhotenství problém s ucpavanim bartholiniho žlázy..takže ke konci pan doktor propichoval skoro jednou týdně :/ ale nic co by se nedalo vydržet 🙂 momentálně čekáme v lednu druhé a zatím můžu říct ze jsem ráda ze uz cca 10 dní konečně nezvracim 😀 jinak uz si to začínám užívat teď uz se jen těšíme az začnou pohyby 🙂

  20. Petule on napsal:

    Po cem se mi nebude styskat – po tom jak mi manzel musel pomahat nasazovat ponozky a boty, ze holeni nohou byl skoro akrobaticky zazitek abych na ne videla, jak muj pes byl fascinovan moji vuni, ze me v lese precuraval (ano casta potreba curat znamenala caste curani v lese :D), ze jsem musela jist kazde 2 hodiny, jinak by mi bylo spatne, a hlavne, ze jsem funela jak lokomotiva a skoro nic neusla, dokonce jednou, cestou z kopce jsem nemohla zastavit, nohy a bricho me tahly furt dal dolu – holt jsem musela pockat az kopec skonci a bude rovina, ale je pravda, ze jsem po dlouhe dobe vsechny predbela :D.

    Petra Prochazkova

  21. k.tosovska on napsal:

    Právě kojím našeho dvouměsíčního drobka s pořadovým číslem 3. Má dva starší brášky (3+5 let). Jsou všichni skvělí, i když starší dva nejsou úplně v pořádku. Každé těhotenství bylo fajn, ale rozhodně se mi nebude stýskat po OGTT testu, roztahování stydké kosti a tom, že mi všichni chtěli ochmatávat břicho 🙂

  22. Keprtova on napsal:

    Ja musim za sebe rici ze obe moje tehotenstvi bylo odlisne. U prvniho jsem pomalu ani nevedela ze jsem tehotna az na kopani a rostouci brisko. 🙂 zadne zvraceni a tak dale. Narodil se nam chlapecek.
    O tri roky nato jsem otehotnela podruhe.
    Druhe mimi jsme planovali,nedarilo se. Uz jsem nedoufala. Najednou mi kazde rano zacalo byvat soufl od zaludku nic jsem do sebe nemohla dostat. Mesicky jsem mela mit ale jen jsem zacala spinit po tydnu mi to nedalo a udelala si test a byli tam dve carky 🙂
    Hned jsem valila na gyndu kde me graviditu potvrdila 8.tyden.
    Pak to zaclo, rani a vecerni nevolnosti bylo me hrozne zle.
    To co mi normalne vonelo tak mi zacalo smrdet. Takze jsem musela praci prasek,avivaz, vonavky,deodorant,sprchovy gel skratka vse vymenit, jen jsem to zacitila a valila jsem na wc,
    Ke konci tehotenstvi se to malinko uklidnilo,
    Premyslela jsem nad pohlavim co cekame kdyz prvni byl kluk a zadne nevolnosti nic tak jsem si rikala ze to druhe urcite bude holcicka kdyz prubeh druheho tehu je pravy opak toho prvniho a taky to bylo devcatko. 🙂
    Nyni Lukaskovi jsou 4roky a Kristynce rok. <3

  23. maxikinggg on napsal:

    Těhotenství je a bylo pro mě nádherné.Ultrazvuky,kopání,společně chvíle,povídání hlazení,poslouchání muziky.Úžasné,jak se může maličký človíček zrodit uvnitř bříška maminky.Jsem ta nejšťastnější maminka na celém světě každým dnem vice a více a už se moc těšíme na Říjnové miminko které už ted moc všichni milujeme.Děti jsou úžasné,dokonale a Naše životy dokáží naprosto naplnit.Mateřská láska je tou nejkrasnejší láskou navždy.Cesta k miminku nebyla vůbec jednoduchá,ale zvládli jsme ji.Je úžasné,jak se po dobu těch nádherných,ale také i někdy těžkých měsíců mé tělo změnilo a připravilo se na mateřství. Přiroda je mocná a zázračná přesně tak,jako samotné mateřství.Moc se těším,až Naše miminko poprvé uvidím,až ho budu kojit a budu naplno maminkou pro jeho celý život.Růst bříška,spánek,neobvyklé pokrmy,to vše mi bude chybět,ale co nejvíce,celý samotný průběh těhotenství a nezapomenutelný okamžik z porodu.Není snad nic nádhernějšího.Těším se,až budu držet jeho drobounkou ručičku a dívat se do jeho nádherných očiček a pozorovat jeho maličkou pusinku a budu šíleně štastná,že jsem maminkou a mám to nejvzácnější,co mi mohl život sám darovat.:)

  24. efeta1982 on napsal:

    Po čem se mi nebude styskat? Je toho hodně tak kde začít? I když vše je krásně napsáno v článku. Když jsem poprvé po 7 leech snažení otěhotněla v roce 2014 tak jsem byla šťastná. Konečně se to povedlo. Ale za týden mne smích přešel. Začali nevolnosti. Ale ne takové ty ranní ale celodenní a celonoční. Tři měsíce jsem jenom prozvracela a ani nepočítám kolikrat jsem byla v nemocnici na infuzich. Tak moc jsem se těšila na miminko ale nevolnosti byli tak silné že jsem jednou dokonce uvažovala o potratu. Dnes bych se za to fackovala že jsem nad tím uvažovala. Ale zvracet 20x denně a neudržet ani vodu bylo moc. Všechno mi vadilo. Všechny pachy. Byl přísný zákaz kupovani rohlíků. Chudák manžel. Když přinesl rohlíky tak byl vykázán do pracovny. Vadila mi káva a cigarety. Výhoda je že jsem po několika letech přestala kouřit. Já silný, mega silný kuřák. Vadil mi prášek na praní,sprchove gely, šampony a hlavně pes. Štěně které jsme měli asi 2 měsíce. Museli jsme se s ním rozloučit a věnovali jsme ho na obrovský ranč. Má se výborně, výborně majitelkou jsem v kontaktu. V tu dobu to jinak nešlo. Takže pachy z mně na prvním místě. Pálení žáhy je druhá věc. Och kolik léků jsem se nazobala. A stejně nepomohlo nic. Pomohl až porod. A rázem bylo po pálení. Taky se mi nebude vůbec styskat po častých návštěvách na toaletě abych mohla na malou. Tři kapky a bylo vše. A za chvíli zas. Nachodila jsem se v noci. Trasu ložnice toaleta umím projít se zavřenými očima. Hmotnost fajn. Ja jsem naštěstí přibrala pouze 7kg takže pohoda. Ale o holení se naslepo asi mluvit nemusím. Ta radost po porodu když jsem manželovi oznamovala: hele, ja už si na ni opět vidím. Juj to bylo radosti. Ale holitse naslepo nedopadlo vždy dobře a občas to vypadalo spíše jako jatka. Jo a otoky. Neakutecne otoky. Naštěstí jsem rodila v červnu takže jsem nosila žabky. Musela jsem si koupit ale pánské a v největší velikosti jakou měli v obchodě. Ty hnusné otoky. Blé. To jsou takové ty fyzické věci po kterých se styskat nebude. Pak psychika. Dopadnou dobře screeningy, co tripple test a co když budu mít cukrovku? Pořád samé obavy. Dcerka se nakonec narodila v červnu 2015. No a o 4 měsíce jsme zjistili že čekáme další miminko. Bála jsem se hlavně nevolnosti. Ty přišli ale byli úplně minimální. Pachy se taky dali zvládnout úplně v pohodě. Žáha palila ale až na konci těhotenství. Otoky žádné. Takový normální průběh těhotenství. Ale strach. Strach z mírně pozitivního výsledku tripple testu. Nevím proč se vůbec provádí. To jsou právě situace které budoucím maminkam moc na psychice nepřidá. Před 9 dny se nám ale narodila naprosto zdravá holčička. Oba těhotenství s sebou nesla věci na které by člověk nejraději zapoměl. Ale patří to k tomu. Tak to mělo být a tak to prostě bylo. První těhotenství hrozné a druhé lepší. Výsledkem jsou ale moje nádherné dcerky. Pohled na ně a na nějaké symptomy v těhotenství si člověk ani nevzpomene. A bolest z porodu je taky pryč. Omlouvám se za román. Člověk by mohl psát a psát a určitě by mne ještě něco napadlo. Třeba i kopance do žeber mi moc chybět nebudou. Ale tímto už vážně končím. Kdy by dobří náhodou přečetla nějaká nastávající maminka tak aby se nelekla co vše s sebou může přinést těhotenství. Katka

  25. Charlie on napsal:

    Me prvni dve tehotenstvi probehly naprosto v poradku, bez bolesti atd, az na caste chozeni na wc. Coz mi nebude vubec chybet. Ve tretim tehotenstvi pro me byla nejhorsi bolest, ktera mi vystrelovala do prave nohy, to mi chybet nebude,ale nastesti to porodem prestalo. A samozrejme zase velke nutkani na wc a obrovska chut na slanne veci 😉

  26. Ivana Skapcova on napsal:

    Teda při prvním těhu jsem měla vysoký tlak a šíleně mě otékaly nohy a jinak jsem se cítila parádně i s 20kg jsem byla hrozně spokojená budoucí mamina.A za pět let jsem si to dala znovu a hned na začátku mě bolely bradavky a jen jsem koukla nebo cítila jídlo tak jsem měla houpání žaludku(pocity na zvracení bez zvraceni).A do toho ta únava ale neměla jsem vůbec problémy s tlakem i jsem přibrala optimálních 13 kg a trápilla mě velmi žáha což jsem při Kubíkovy vůbec neznala a otékaly mi nohy a často jsem měla křížové bolesti takže jsem si to moc neužívala.Ale pak se mi narodila úžasná Nikolka a všechny těhotenské neduhy byly zapomenuty..Mějte se krásně

  27. Pavla Sikorová on napsal:

    Tehotenstvi pro me bylo neco krasneho..prvni kopnuti nebo jen tuknuti bylo neco neuveritelneho..maly me sice trapi to zvraceni je pro me nejhorsi ze vseho.. Ale hrozne se na maleho tesime a nemuzeme se uz dockat..
    Přesně jak píše článek, v těhotenství se mi opravdu nebude stýskat skoro po všem co v článku zaznělo, ale hlavně po záchodu, který byl a je můj věrný společník, ať už při zvracení v 1. trimestru, tak navstevy záchodu 100x denně na malou ;)Těhotenství je a bylo pro mě vždy to nej, co žena může zažít. Jako mladá jsem se nejvíce bála, že já nebo manžel budeme neplodní. A když jsem zjistila, že jsem těhotná, obavy se najednou rozplynuly. Ale ta nejdůležitější věc, po čem se mi v těhotenství opravdu nebude stýskat, v článku nezazněla. STRACH! Nejen o život a zdraví toho človíčka ve mě, ale asi největší strach o to, abych já, tedy mé tělo bylo schopno dítě ve zdraví donosit a následně porodit…

    Lenka Mišková

  28. Magdalena on napsal:

    Ano zvracení to byla jedna z nejhorších věcí v těhotenství hlavně když člověk dělá v cukrárně. Tuto parádu jsem si však užívala i s bříškem. Po radě že zázvor na tento problém opravdu pomáhá, jsem zkusila a nemohla jsem si ho vynachválit. vždy když jsem ucítila zázvor tak se mi synáček v bříšku uklidnil. těhotenství je sice starost ale stojí za to.

  29. hatalinda on napsal:

    Tak vzhledem k tomu že se mi v únoru narodilo druhé dítě, tak začnu od začátku. Moje první těhotenství bylo bezproblémové, žádné zvracení, nevolnosti, jen to časté chození na wc.S pribyvajicimi kily už to bylo horší, hlavně natekani kotníků, ani boty jsem nemohla obout 😀 Naštěstí bylo léto, tak nazouvaky to jistily. První těhotenství tedy procházka růžovým sadem a narodil se chlapeček. Druhé těhotenství byl však úplný opak.Bylo mi stále na zvracení, všechno mi smrdělo, ani kafe jsem nemohla cítit.Častá návštěva wc byla samozřejmostí 😀 Pak se však přidaly velke otoky prstů na rukou, což mě budilo i ze spaní jak to bolelo a nemohla jsem se dočkat až už budu mít těhotenství za sebou.Přibrala jsem cca 22kg tak jsem se už jen kutalela 😀 stalo to ale za to,máme to na střídačku, jelikož naše druhé štěstí je holčička. Ráda na těhotenství vzpomínám a občas si říkám, že mi to bříško i chybí 😀 ale dvě zlatíčka stačí. Proto si maminky uzivejte těhotenství, je to to nejkrásnější období, ať už je jakekoliv a hlavně zdravíčko samozřejmě 😉

  30. Hormonka on napsal:

    Právě čekám své druhé zlatíčko a už teď s jistotou vím, že se mi nebude stýskat po několika věcech. Tou první je bezesporu neustálé běhání na záchod, pak to je pálení žáhy, otoky rukou a nohou, přibývající kila, bolest zad, bolest rozšiřující se pánve, zadýchávání se při chůzi do schodů, únava, strach z toho co bude,až to bude … A mnoho dalšího! Ale nejúžasnější na tom všem je, že to všechno podstupuju s obrovskou láskou a pokorou a nevyměnila bych to za nic na světě… Ten drobeček za to všechno stojí

  31. Pingback: VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ | Blog Mimulo

Napsat komentář

CzechSlovakia