Main menu

 

Separační úzkost neboli bez mámy ani krok

24 Srp 2016

Nechalo se ještě donedávna vaše dítě hlídat a chovat ostatními členy rodiny a teď spustí křik, jakmile ho chce pochovat někdo jiný? Pláče pokaždé, když se mu ztratíte z dohledu? Najednou dítě začalo být úzkostné a uplakané, kdykoliv se jen trochu vzdálíte? Objevila se u něj separační úzkost. Co je to separační úzkost, proč a kdy se objevuje a jak ji co nejlépe zvládnout?

O separační úzkosti

Dítě chce jen svou maminku a nikoho jiného. Od nikoho se nenechá utišit. Každou maminku separační úzkost hodně překvapí, když doteď dítě snášelo všechny členy rodiny, s cizími lidmi nemělo problémy a úsměvy rozdávalo na všechny strany. Najednou je vše jinak. Ve chvíli, kdy dítě ztratí z dohledu maminku, spustí srdcervoucí pláč. I rychlé odskočení si na záchod je pro maminku najednou nemožné. Dítko prostě musí mít svou maminku stále na očích. Ono si nevymýšlí. Má strach, že vás už nikdy neuvidí. Dítě žije přítomností a maminka je středobod jeho světa.

Separační úzkost je normální zdravé vývojové stádium každého dítěte, ve kterém si dítě vytváří pevné citové pouto k jedné nejhlavnější osobě (nejčastěji mamince), u které se cítí bezpečně a jistě. Problém přichází, když se daná osoba ztratí z jeho zorného pole. Mnohdy stačí, když přejde pár metrů od dítěte. Najednou se dítěti hroutí celý jeho jistý svět, neboť ono žije přítomností a nechápe, že maminka musí vařit oběd, dojít si na záchod, apod. Máme pro vás ujištění, že to nebude napořád.

Kdy se separační úzkost objevuje

Obvykle se projevuje u dětí ve věku 6-12 měsíců. Může se projevit však již o něco dříve, nebo naopak i v 18 měsících. Jde o náhlou změnu. Během pár dnů se z pohodového dítěte stane uplakánek, který nevydrží bez přítomnosti maminky, propuká v mohutný pláč.

Jak se separační úzkost projevuje

Dítě, které si dříve samo hrálo, nechalo se pochovat od kohokoliv, nyní chce jen a jen vás. Nevydrží ani u lidí, které dobře zná (babičky, tatínek, hlídací tety,…). Mnohdy nestačí ani být ve stejné místnosti jako dítě. Dítě chce, aby byla maminka přímo vedle něho, aby se ho dotýkala a nosila. Dítě maminku stále sleduje, volá ji, natahuje k ní ruce.

Jak se k dítěti chovat

Úzkostlivé chování dítěte neignorujte ani nepodceňujte. Dítě za to nemůže, neumí to ovlivnit. Jedinou cestou k překonání tohoto náročného období je vyslyšení potřeb dítěte. Dítěti to pomůže k rozvoji dobrých citových vazeb v pozdějším věku. Pokud jsou vyslyšeny potřeby dítěte, vyroste z něj sebevědomý a milující člověk. Dítěti buďte nablízku, když to potřebuje. Chovejte ho. Dopřejte mu svou náruč.

Připomínky okolí o tom, že své dítě rozmazlujete, raději ignorujte. Dítě vychováváte vy, rodiče. Vy vytváříte pro dítě ty nejlepší možné podmínky pro zdravý psychický rozvoj a připravujete ho na budoucí život.

Pokud se separační úzkost potlačuje, dítě se okřikuje nebo dokonce trestá, může to vést k narušení psychického vývoje. Z dítěte se stává nejistý jedinec, který nemá sebevědomí a následky traumatizujícího dětství si odnáší do dospělosti. Představte si, že vaše dítě bude jednou také rodičem a musí se naučit, jak láskyplně a citlivě vychovávat své potomky. Některé situace při zvládnutí separační úzkosti dítěte budou náročné a pro rodiče nelehké. Bude to chtít ze strany rodičů pár ústupků a odříkání, ale stojí to za to.

Separační úzkost a starší sourozenci

Rodiče, kteří mají více dětí, mohou mít při separační úzkosti nejmladšího dítěte, problém. Každé dítě touží po pozornosti a náhlou zvýšenou péči o nejmladšího sourozence nemusí dobře snášet. Zbývá už jen krůček k žárlivosti. Jak to že maminka chová stále miminko? Proč ho všude bere s sebou? V tomto období je důležité nezanedbávat i starší děti. Může to být vysilující, ale je potřeba věnovat se i jim. Starším dětem vysvětlete, že sourozenec je ještě malý a že nechápe, že maminka nikam neodchází, že jej neopouští, proto tak pláče. Starší sourozence hodně objímejte a říkejte jim, jak je máte ráda. Jistě situaci pochopí a srovnají se s ní.

Separační úzkost zvládnou s citlivým přístupem jistě všichni členové rodiny. V budoucnu, třeba až s dětmi budou cloumat puberta, budete ještě s úsměvem vzpomínat na to, jak bez vás nemohly vydržet ani minutu.

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

3 comments on “Separační úzkost neboli bez mámy ani krok

  1. Pingback: Chyby, kterými rodiče ničí správný pohybový vývoj dítěte | Blog Mimulo

  2. Pingback: Jsem máma, jsem táta – jak zvládnout nové role? | Blog Mimulo

  3. Pingback: Čeho se děti nejvíce bojí? | Blog Mimulo

Napsat komentář

CzechSlovakia