Main menu

 

Rozhovor na téma – Porodní plán

28 Lis 2017

Co je to porodní plán? Jak ho sestavit? Na tyto i další otázky nám ochotně odpověděla paní Majka Staňková.

Majka Staňková

  • Dula, průvodkyně těhotenstvím, porodem a laktační poradkyně.
  • Absolvovala řadu kurzů a výcviků, studovala u známé psycholožky Jiřiny Prekopové.
  • Vede kurzy pro těhotné, učí kojenecké masáže i nošení dětí v šátku, pomáhá rodinám.
  • Natočila první předporodní on-line kurz www.PorodBezObav.cz a pokračování pro rodiny po porodu www.MamaBezObav.cz
  • Založila brněnské Centrum pro těhotné a rodinu Majky Staňkové, které se postupně rozrostlo i o miniškolku a sdruženou základní školu.
  • Zasazuje se o pojetí porodu jako přirozeného děje a o navrácení sebevědomí matkám i otcům.
  • Se svým manželem založila Světový den těhotenství 7.5.2017 www.DenTehotenstvi.cz
  • Je matkou tří synů, nejstaršímu je třináct let, nejmladšímu pět.

1. Co je to vlastně porodní plán, k čemu je dobrý?

Porodní plán je jakýsi popis ideální představy svého porodu. Ženy ve svých předporodních kurzech vyzývám, aby si zkusily představit svůj dokonalý porod, co by je potěšilo, co by uvítaly a následně to, co jim je naopak už v představách nepříjemné, čemu by se chtěly vyhnout. Je důležité dát vědět o svých potřebách, jedině tak mohou porodní asistentky, které o ženu pečují znát, jak by konkrétně tato žena potřebovala podpořit. Také je známou pravdou, že rodící žena potřebuje soukromí, klid, pocit jistoty a nerušení. Zejména v tom nerušení může porodní plán obrovsky pomoci. Pokud je totiž potřeba se ženou všechny kroky konzultovat, je tato často rušena. Sice v zájmu dodržení jejich práv, nicméně i tak vyrušena a ve chvíli, kdy má vést dialog, se ze svých pudů přesouvá do neokortexu (nových mozkových struktur), kterými sice přemýšlí, uvažuje, ale bohužel nerodí. K tomu potřebujeme právě ještěří mozek, kde máme pudy. Proto je báječné, když můžeme o všem pro nás potřebném dát vědět už v porodním plánu a snížit tak míru vyrušování svého přirozeného porodu. Personál se tak může řídit už jejím porodním plánem a ptát se buď jen na to, co v něm není anebo s ní konzultovat to, co se od jejího přání odkloňuje.

2. Jak postupovat při přípravě?

Určitě nedoporučuju hledat vzory na internetu. Ty bývají často velmi špatné, zdlouhavé a zbytečně odborné. Nehledě na to, že pak vypadají všechny porodní plány tak nějak podobně. Pokud chci ukázat, co bych si právě já přála, či nepřála, neměla bych donést stejný text, jako x žen přede mnou pouze s vyměněným jménem. Doporučuju vzít prázdný papír, nebo prázdný textový soubor, dát nadpis „PORODNÍ PLÁN“ a začít prostě psát.

3. Co je nejdůležitější a na co dát pozor?

Důležité je zbytečně text nerozvádět. Když se vžijete do kůže porodní asistentky, která má v péči více žen, dovedete si představit, jak náročné je neustále dokola číst dlouhé texty vždy, než se vydá za tou kterou rodičkou. Rozhodně je pro ni lepší, aby se mohla v textech orientovat rychle a přehledně. Proto zvolte raději stručnou a heslovitou formu, než i dobře míněný, ale zdlouhavý a vysvětlující text. Stejně tak se nesnažte o velkou odbornost. Dnes se na internetu není problém naučit odborné výrazy typu epiziotomie, amniotomie apod. ale v porodním plánu je raději nepoužívejte. Pokud chci lidský přístup, doporučuju se lidsky vyjadřovat, čili namísto „epiziotomie“ napsat „nástřih hráze“ a namísto „dirupce vaku blan“ prostě „prasknutí plodové vody“.

4. Co naopak naplánovat nejde?

Naplánovat nejde vlastně nic. Proto se mi moc nelíbí slovo „plán“. Ale jelikož se to tak už vžilo, budu to respektovat. Nicméně ženy ve svých kurzech vyzývám, aby si to slovo vyměnily spíše za slovo „přání“. Plán je totiž zavazující. Plán vede k jasným cílům, a pokud se nám je nepodaří splnit, máme pocit špatně odvedené práce. Známe to z běžného života. A toto nastavení si podvědomě bereme sebou i do porodnice. Naproti tomu už od dětství máme plno přání. Třeba jen přání dárků pod stromeček. Přejeme si toho hodně, ale neočekáváme, že se nám vždy vše splní. A pak je jednodušší přijmout nesplnění přání, než nevyplnění plánu. Také nesmíme zapomínat, že porodních plánů je u porodu více. Já vidím konkrétně 3. Jeden je rodičky, druhý toho dítěte a třetí Boha nebo přírody, jakkoliv to nezvete. Je potřeba brát s pokorou, že porod bude jakýsi průsečník všech těchto přání.

5. Jakých chyb se mohu dopustit při psaní porodního plánu?

Jak jsem již psala výše, je chybné nepsat jej osobně vůbec a namísto toho jej stáhnout z internetu, kde jen vyměním své jméno za jméno na vzoru. Chybou je také přílišná rozvláčnost, zdlouhavost a snaha o odbornost za každou cenu.

6. Znají rodičky svá práva? Ví, kde mohou najít informace?

Ty rodičky, které chtějí, svá práva pochopitelně znají. S radostí vidím, že jich přibývá. Nicméně se obávám, že většina žen se touto otázkou nezabývá. Přistupují k porodu jako k nutnému zlu, počítají s šíleným přístupem a nutností se přizpůsobit nebo až podvolit, jelikož to slyšely od svých maminek a berou to jako normu. Na mé kurzy chodí většinou ženy, které se už o své možnosti zajímají, ale v každém běhu se najde minimálně jedna žena a určitě hned několik mužů, které třeba překvapí, že u porodu žena nemusí ležet na zádech, že se může volně pohybovat, jíst a pít dle potřeb apod. Pořád mají nastavený styl porodnictví generace minulé a berou to za normu.

7. V některých porodnicích neakceptují porodní plán, proč?

No, to bych i já ráda věděla…proč? Každopádně to není v pořádku a měli by tento přístup změnit. Tady u nás v Brně mají porodní plány už více než 15 letou tradici. Když doprovázím ženy u porodu, často se jich porodní asistentky přímo zeptají, zda mají pro ně porodní plán. Tento jim totiž dá rodičku alespoň trochu poznat a ony jí potom mohou vyjít vstříc způsobem, který je pro ni žádoucí. Nemůžu tvrdit, že jsou tady všichni zdravotníci porodním plánům nakloněni a že je s jistotou uvítají s úsměvem na tváři. Ale za ta léta, co ženy u porodu doprovázím, vidím změnu. Před 13 lety se na nás nahlíželo jako na exotky, co chtějí „kecat“ porodníkům do práce a neváhali nám to dát najevo. A dnes často zažívám, že se porodní asistentka seznámí s porodním plánem (a to i s někdy opravdu náročným porodním plánem) a s přátelským tónem řekne: „já tady nevidím nic, co bychom spolu nemohly zvládnout“. A tak to má vypadat. Takže pokud je v jiných porodnicích neakceptují, řekla bych, aby se přišli podívat do Brna. A aby tento přístup rychle změnili.

8. Co dělat v případě, že v porodnici neakceptují můj porodní plán?

Doporučila bych se jít do dané porodnice domluvit v předstihu. Základ úspěchu je připravené prostředí. Většinou není problém se s personálem domluvit, pokud vše vykomunikujeme v čase míru a bez tlaku okolností. Čili bez kontrakcí  a když si můžeme v klidu vyslechnout i druhou stranu. Vždy je lepší předem odsouhlasený porodní plán, i za cenu jistých kompromisů, než dusno u porodu, kde bez vůle na druhé straně nemusí nakonec vyjít vůbec nic. A pokud i přes předchozí domluvu porodní plán neakceptují, potom bych se snažila asertivně naznačit, že je to mé právo a prosadit si ho. Určitě by rodičce v této situaci mohl pomoci jako „komunikátor“ i její partner, dula nebo soukromá porodní asistentka. Vhodný doprovod u porodu může dát ženě v podobných chvílích větší jistotu, aby si dokázala své potřeby ustát sama.

9. Má tedy smysl si porodní plán psát?

Určitě ano. Pamatuju na porod mého prostředního syna. Přála jsem si, aby mi ho po porodu vyšetřili na mé hrudi. Dvě dětské sestry sloužící po sobě mi řekly, že to neumí a dělat to nebudou. Naštěstí jsem rodila tak dlouho, že se vystřídala i třetí směna a na mou žádost nově příchozí dětská sestra odvětila: „No, sice jsem to nikdy nedělala a mám jisté obavy, ale jsem tady už 17 let, tak snad něco dokážu. Můžeme to zkusit.“ A tak jsem si skutečně mohla už před těmi 11 lety užít plného, nepřerušeného bondingu, včetně vyšetření mého syna na mé hrudi. A tato sestra pak řekla, že jí překvapilo, jak jednoduché to je. Věřím, že od té doby s tím neměla u nikoho problém. Takže jak ráda říkám svým rodičkám: „když se zeptáš a oni řeknou NE, budeš na tom stejně, jako by ses nezeptala. Nemáš co ztratit. Ale možná také řeknou ANO a to je odměna za vyslovenou žádost. Bez ní by to nešlo.“ Takže ano, je dobré napsat si porodní plán a vyslovit tak svou objednávku 

10. Můžete nastávajícím maminkám ukázat nějaký vzor, jak by měl poporodní plán vypadat?

Ne ne, to ze zásady nedělám. Chci, aby si otevřely prázdný soubor a psaly. Je to jejich porod a i porodní plán může mít jejich osobní styl. Ale co vše tam může být, k čemu všemu se můžou vyjádřit, co má jaké pro a proti, to jim vždy ráda povím. Třeba v mém on-line předporodním kurzu www.PorodBezObav.cz Tam je porodnímu plánu věnované celé jedno dlouhé video.

11. S jakými zvláštními požadavky jste se už setkala?

Mě zatím vše připadalo normální a adekvátní Ale je to možná tím, že považuji každou ženskou potřebu za legitimní a nekomentuju ji. Nicméně jsou některé požadavky, které se zdravotníkům v porodních plánech neobjevují až tak často a mohou je za zvláštní považovat. Třeba věty typu:

„jsem extrémně stydlivá, vezmu si do sprchy plavky, prosím nesmějte se mi a nekomentujte to“

„mám syndrom bílého pláště, je mi to samotné hloupé, ale opravdu se vás, zdravotníků, bojím. Prosím, buďte na mě mil퓨

„prosím, neříkejte mi maminko. Vadí mi to. Říkejte mi mým křestním jménem.“

Já jsem třeba v porodním plánu u svého druhého syna měla, že si nepřeju znát pohlaví svého dítěte. Aby mi neříkali, co se mi narodilo. Chtěla jsem si na to přijít sama. Pamatuju si, jak se na tom smáli a říkali, že už fakt nevíme, co vše bychom tam napsaly. Nicméně pro mě to byl nejdůležitější bod z celého porodního plánu. Když jsem totiž porodila svého prvního syna, dali mi ho na hruď se slovy: „máte krásnou holčičku“ a já jsem až po několika dalších minutách zjistila, že ta holčička, kterou jsem mezitím přivítala na světě, je vlastně kluk. Dodnes mě to bolí. O to víc, že se potom všichni kolem mě tomu zjištění hlasitě smáli. Jen já jsem tam ležela s roztaženými nohama, prázdnou náručí a pocitem zrady a podvodu. To není dobrý začátek mateřství. A tak i když jim to mohlo připadat divné a směšné, v porodním plánu mého druhého syna byla ta věta o pohlaví dokonce červeně a tučně zvýrazněná. Takže dle mého není žádný požadavek zvláštní, divný, nebo nepochopitelný. Prostě mu třeba jenom dostatečně nerozumím.

Děkujeme za rozhovor.

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

One comment on “Rozhovor na téma – Porodní plán

  1. Pingback: Pět vět, na které jsou maminky po porodu alergické | Blog Mimulo

Napsat komentář

CzechSlovakia