Main menu

 

Rozhovor na téma – Dětská rehabilitace

6 Čvn 2019

Milé maminky, tentokrát vám přinášíme velmi zajímavý rozhovor s panem Mgr. Tomášem Zemánkem, spolumajitelem a zástupcem vedoucího fyzioterapeuta ve vzdělávacím a terapeutickém centru Fyzio Beskyd s.r.o. ve Frýdku – Místku.

Pan Mgr. Tomáš Zemánek je absolvent magisterského oboru Klinická kineziologie a kinezioterapie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na dětské pacienty od novorozeneckého a kojeneckého věku, předčasně narozené a nedonošené děti. Zabývá se dětmi s plagiocefalií, asymetrií a ranými odchylkami psychomotorického vývoje.

Téma psychomotorického vývoje vyučuje na Ostravské univerzitě a Univerzitě Palackého v Olomouci a je také jedním z lektorů kurzu Dětská noha z pohledu fyzioterapeuta a Noha dítěte s dětskou mozkovou obrnou.

Co je to fyzioterapie?

Fyzioterapie je zdravotnický obor, který se zaměřuje na diagnostiku a terapii tzv. funkčních poruch lidského těla. Jinými slovy, neprovedeme vám žádnou operaci nebo jiný zákrok, ale naučíme vás, jak můžete změnit fungování vašeho těla v denním životě. Další velkou kapitolou, na kterou se dnes ale bohužel často zapomíná, je prevence. Vždy je totiž lepší problémům předcházet, než už hasit ty vzniklé. Fyzioterapie pomáhá především pomocí pohybu a to jak u dětí, včetně těch úplně nejmenších, tak u dospělých nebo seniorů. Samozřejmě máme k dispozici i mnoho dalších prostředků například fyzikální terapie (elektroléčba, vodoléčba, teplo) nebo manuální terapie. Pomáháme s výběrem pomůcek, radíme s úpravami domácího a pracovního prostředí. Fyzioterapeuta můžete najít jak v nemocnici, tak na klasické rehabilitační ambulanci nebo v léčebnách a lázních. Oblast a pole působnosti fyzioterapie je skutečně velmi široká a na škole dostanete pouze všeobecný základ. Navíc každého to táhne trochu jiným směrem, proto je naprosto běžné, že se fyzioterapeuté s nabývajícími zkušenostmi specializují a více se věnují jen některým oblastem.

dětská rehabilitace

zdroj Archív Fyzio Beskyd s.r.o.

Na co se konkrétně zaměřujete vy?

Já osobně se v našem zařízení specializuji na péči o nejmenší děti, novorozence a kojence, pracuji s nedonošenými dětmi i s dětmi s opožděním psychomotorického vývoje. Zabývám se dětmi s polohovými deformitami hlaviček – s tzv.plagiocefalií nebo jinými asymetriemi. Hlavní část mé práce je raná diagnostika těchto poruch a následně terapie.

Další skupinou, která mě velmi zajímá, nejen s profesního hlediska, jsou sportovci. Sám rád chodím po horách, běhám a lezu. Proto vím, že je důležité předcházet zraněním a kompenzovat zátěž z těchto sportů. Obzvláště u dětských sportovců, kdy se tělo ještě vyvíjí a roste a nemuselo by dobře reagovat na nadměrnou zátěž. A právě s tím vám může pomoci fyzioterapeut. Sám mám v péči několik špičkových sportovců, zejména lezců.

Nejčastější problémy dětí?

U dětí bez postižení nervového systému jednoznačně dominuje problematika vadného držení těla a poruch nohou. Maminky k nám velmi často přicházejí právě proto, že se jim nezdá, v jakém postavení má dítě nohy, kotníky, kolena, že například vtáčí špičky, hrbí se nebo mají vyklenutá bříška. U těch starších není výjimkou, že řešíme už v relativně mladém věku bolesti zad a hlavy.

Další velkou skupinou jsou děti s nějakým typem postižení. Přestože naše neonatologie je skutečně na špičkové úrovni a daří se zachraňovat čím dál tím mladší děti, je nutné si uvědomit, že záchranou jejich života to nekončí. Ba naopak, tady všechno začíná. Je třeba pokračovat v péči o tyto děti, sledovat jejich vývoj a myslet na to, že záchrana života je jedna věc a jeho následná kvalita je druhá, neméně důležitá. Jestliže už má dítě nějaký problém, je nutná komplexní péče týmu odborníků, kde má fyzioterapeut své jednoznačné a nezastupitelné místo.

Kdy by maminky měly vyhledat pomoc fyzioterapeuta?             

Já osobně doporučuji maminkám, aby vyhledaly zkušeného dětského terapeuta hned, jak se jim něco nelíbí. Obzvláště když se bavíme o miminkách. Velká část pediatrů prostě nemá na dítě v  praxi tolik času, jako máme my, takže dítě některé věci na běžné prohlídce nepředvede. Navíc pediatr musí znát a vzdělávat se v mnoha dalších oblastech z dětské problematiky, takže se nemůžeme divit, že někteří nejsou úplně kovaní v detailní diagnostice psychomotorického vývoje a například stále propagují už překonané přístupy.

V čem pomáhá fyzioterapie kojenců a batolat?

Hlavní přínos fyzioterapie kojenců a batolat vidím zejména v časné diagnostice psychomotorického vývoje. Zkušený terapeut ví, jak by se mělo dítě pohybovat a je schopen říct, zda je opoždění psychomotorického vývoje závažné nebo to dítě samo dožene. Jestliže už je třeba zasáhnout, můžeme různými metodami takto malým dětem pomoci opoždění dohnat a předejít tak v budoucnu například problémům s vadným držením těla. U předčasně narozených dětí nebo u dětí s problémovým porodem můžeme pomocí speciálních rehabilitačních metod, jako je například Bobath koncept nebo Vojtova metoda, zlepšit kvalitu jejich budoucího života a zabránit rozvoji sekundárních komplikací a deformit v budoucnu.

dětská rehabilitace

zdroj Archív Fyzio Beskyd s.r.o.

Jaké jsou metody fyzioterapie?

Metody fyzioterapie jsou různé a je jich mnoho. Obecně bychom mohli tyto metody rozdělit na pohybovou léčbu, manuální terapii a léčbu fyzikálními prostředky (elektroterapie, vodoléčba, teplo či chlad). V dětské rehabilitaci dominuje právě léčba pomocí pohybu. A i tady je velmi široké spektrum metod. Nejznámější jsou asi dva přístupy – Bobath koncept a jeho odnož pro nejmenší, tzv. Baby Bobath a dlouho známá Vojtova metoda. Jak už jsem ale řekl, je mnoho a mnoho dalších, které se liší principem i způsobem provedení. U dětí většinou využíváme metod založených na znalostech a pravidlech vývojové kineziologie, tedy toho, jak se dítě vyvíjí v prvních měsících a letech života. Ať už se rodiče rozhodnou pro jakýkoliv přístup, vždy doporučuji, aby vyhledali terapeuta, který je v dané metodě skutečně vzdělán. Něco jiného je totiž absolvovat celý kurz anebo informativní víkendový seminář, či v horším případě jen něco málo odkoukat od kolegy.

Jaké diagnózy řeší fyzioterapeut nejčastěji?

Obecně by se dalo říct, že fyzioterapie řeší cokoliv týkající se pohybového aparátu. Jak už jsem zmínil, pole působnosti fyzioterapeuta je skutečně velmi široké, ať už co se týče věku klientů nebo dané problematiky. Fyzioterapie se uplatňuje na akutních lůžkách, kde řešíme například dechové funkce člověka, na ortopedii například pomáháme po operacích kloubů, na traumatologii v léčbě zlomenin, u neurologicky nemocných například s rozhýbáním ochrnutých končetin. Jsme schopni řešit problematiku bolestí zad, vadného držení těla, plochých nohou, opoždění psychomotorického vývoje a mnoho a mnoho dalších, určitě jsem na něco zapomněl. Jen bych chtěl podotknout, že fyzioterapeut by se neměl řídit diagnózou, ale funkčním stavem klienta. V praxi to znamená, že musím umět člověka vyšetřit bez ohledu na diagnózu, zjistit, jak jeho tělo funguje a co je jeho hlavní problém.

Jak takové ošetření probíhá a co s sebou?

Než přistoupíme k ošetření, musím člověka vyšetřit. Jak už jsem řekl, nemůžu se řídit jen diagnózou, ta sama o sobě ještě nevypovídá o funkčním stavu pohybového aparátu. Navíc každý jsme jiný, máme za sebou jinou historii, jinou stavbu těla, jiné svalové napětí, jinak přistupujeme k pohybu. Proto by zkušený terapeut na první hodině měl člověka vidět celého, sledovat, jak se pohybuje, jak chodí, vstává, lehá si. U dospělých pak chceme vidět i pohyb, který vykonávají při práci a v jaké pozici pracují. Samozřejmě vyšetřujeme i takové věci, jako je rozsah pohybu, svalová síla, citlivost, pracujeme s různými speciálními testy a hodnotícími škálami. Pomáhají nám například i jednoduché přístroje, pro vyšetření nohou například používáme podoskop.

U kojenců a batolat nám k vyšetření stačí pozorovat jejich spontánní pohyb. Musíte samozřejmě vědět co (jaké pohyby) a hlavně v jaké kvalitě by dítě mělo předvést. Pro úplně nejmenší existuje speciální vyšetřovací metoda, kterou ve své praxi používám – tzv. Prechtlova metoda. Na základě sledování určitých specifických pohybů dítěte jsem pak schopen určit, zda dítě má nebo nemá problém.

Jakmile víme, kde je hlavní problém, zvolíme z námi známých a dostupných metod terapii. Ta je u dětí především o pohybu, pokud možno aktivním. Dítě cvičí pod dohledem terapeuta, který kontroluje správnost provedení cviků, zvyšuje nebo snižuje jejich náročnost a zaučuje rodiče v domácí terapii.

S sebou si nemusíte brát nic speciálního. Pokud už jste řešili svůj stav u některého z lékařů, budeme potřebovat lékařskou zprávu, ze které můžeme vyčíst pro nás důležité informace. Pokud ji ale člověk nemá, nevadí. Když bude třeba, navrhneme návštěvu příslušného specialisty.

Vyšetření probíhá většinou s minimem oblečení, protože musíme vidět skutečně celé tělo člověka. Na cvičení je pak dobré volit nějaké lehké sportovní oblečení – kraťasy a tílko, někomu nevadí zůstat i na cvičení ve spodním prádle. Miminka jsou vyšetřována a cvičí v plínce.

Pokud rodiče řeší stav nohou svého dítěte, chceme vždy vidět i jeho nejčastěji používané boty včetně přezůvek, takže je běžné, že to u nás někdy vypadá, jako v obchodě s botami 🙂

Celý proces něco zabere, takže u nás například trvá vyšetření i terapie vždy hodinu. Máme vyzkoušeno, že toto je optimální doba i pro malé děti, aby vše proběhlo v klidu, rodiče si mohli vše vyzkoušet a my si byli jistí, že terapie bude mít efekt.

Mgr. Tomáš Zemánek

zdroj Archív Fyzio Beskyd s.r.o.

Je to bolestivé?

Jakákoliv terapie by neměla vyvolávat bolest. Bolest nám mění pohybové vzory, obvykle k horšímu. Proto není žádoucí bolest vyvolávat a žádný z terapeutů, které znám, takto nepracuje. Je pravda, že některé děti u terapie pláčou, což rodiče samozřejmě dost špatně nesou a bojí se, že to jejich dítě bolí. Jak už jsem zmínil, je kontraproduktivní, když dítě celou terapii křičí a snaží se z terapeutických pozic uniknout. Takováto práce zcela postrádá smysl. Ve své terapii se vždy snažím najít způsob, jak pracovat bez pláče dítěte. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pláč je mnohdy jeden z mála způsobů, jak nám dítě dává najevo svou nelibost. A bohužel někdy je třeba zařadit pozice a aktivity, které vyžadují od dítěte určité úsilí a námahu. Je to stejné, jako když dospělý člověk bude provádět namáhavé a obtížné cviky, taky se u toho pravděpodobně nebude usmívat, ale spíše bude funět a třeba i nadávat. Vždy je toto třeba rodičům vysvětlit a taky jim vysvětlit, že pokud si oni sami nebudou jistí a budou se bát, že dítěti ubližují, dítě jejich nejistotu vycítí a protože tomu nerozumí, bude plakat o to více.

Jak často probíhá fyzioterapie?

Toto je velice individuální a zcela závisí na stavu klienta. Máme v péči děti, které chodí jen na pravidelné konzultace jednou za čas. Jestliže už je důvod zařadit dítě do terapie, doporučujeme frekvenci návštěv alespoň jednou týdně, v některých případech i častěji. U dětí s nějakým typem postižení, například u dětí s dětskou mozkovou obrnou máme velmi dobrou zkušenost i s intenzivními pobyty, kdy například po dobu dvou nebo tří týdnů probíhá terapie každý den třeba i více hodin. Je však důležité si uvědomit, že stejně důležité je i pravidelné cvičení doma, nejlépe denně, stačí pár minut.

Kolik jedno ošetření fyzioterapeutem běžně stojí?

V případě, že má zařízení smlouvu se zdravotní pojišťovnou daného klienta, je péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění. V případě, že zařízení smlouvu nemá, má každé zařízení své vlastní ceny, které se různí.

Jaké jsou současné trendy ve fyzioterapii?

Opět záleží na tom, čemu se fyzioterapeut nejvíce věnuje. Trendů je v každé specializaci mnoho. Ať už se jedná o přístrojovou rehabilitaci, kde můžeme sledovat skutečně boom ve využívání nejmodernějších technologií nebo používání různých pomůcek u sportovců. U dětí s neurovývojovým hendikepem už několik let sledujeme například využívání různých typů oblečků apod.

Obecně by se dalo říct, že se objevuje pořád něco nového, ať už se bavíme o technice nebo metodách. Nicméně já jsem v tomto ohledu trochu skeptický. Přestože jsme každý jiný, naše těla fungují na základě stejných biomechanických, vývojových a neurofyziologických principů, takže když se podíváme na podstatu některých nových metod, zjišťujeme, že je to jen o tom, nazvat staré známé věci novým, nejlépe nějakým moderním názvem. Prostě si myslím, že nemá smysl vymýšlet zbytečně komplikované novoty, někdy je dobré držet se osvědčených postupů.

V terapii nejmenších dětí se už pár let ukazuje, že pro úspěch terapie je zásadní časná a hlavně kvalitní diagnostika. Čím dříve určíme, zda má nebo nemá dítě nějaký problém a pokud je nutné taky co nejdříve zahájíme terapii, tím větších úspěchů a rychleji můžeme dosáhnout. Nejsem zastáncem vyčkávacího přístupu a maminkám vždy radím, že pokud se jim něco nelíbí, je lepší přijít dříve než čekat a pak řešit třeba závažnější problémy.

Moc děkujeme panu Tomášovi za rozhovor.

 

Přečtěte si i další zajímavé rozhovory:

 

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia