Main menu

 

Porod očima muže

21 Dub 2017

Mnoho mužů má pocit, že fázemi porodu prochází s námi ženami. Tedy, že mnohdy rodí s námi, za nás a někdy dokonce, víc jak my, porod prožívají. Z různých pohledů a skutečností párů s dětmi, lze usoudit, že je to možné. Ženy totiž po nějaké době nepříjemné chvilky a vzpomínky z porodu vytěsní, zatímco muži vidí porod živě před sebou ještě dlouho, dlouho po porodu. Někteří z nich právě proto zavrhnou pokus o dalšího potomka. Jak se pak muži vyrovnávají ze zážitků z porodu? A skutečně je asistence u porodu může poznamenat? Tak se podívejme na fáze porodu očima budoucího tatínka.

I. fáze

Jmenuji se Lukáš (33) a právě ležím se svou milovanou polovičkou v posteli, Lucie je již v 39. týdnu těhotenství, těšíme se již na svého chlapečka, ale zatím se snažíme nemyslet na to, co nás čeká, tedy aspoň já ne. Vlastně ani netuším, co nás čeká, tak mě to zatím netrápí, ale na miminko a svého synka jsem velmi zvědavý.
Zatím spíše přemýšlím, zda mám Lucii oznámit, že bych se docela rád pomiloval. Ale přece jenom vím, že již v 9. měsíci rozhodně nemá moc náladu na sex, ale spíše na nějaké to mazlení. Chci jí navrhnout právě ono mazlení, ale ona mi oznámí, že cítí jakési vlhko. Hodiny ukazují asi 21:00 a Lucie mi oznamuje, že jí právě asi praskla plodová voda. Začínám se těšit, ale zároveň se o ni i o miminko bojím, ale snad to zvládneme. Doprovázím Lucii na záchod a tam na zemi skutečně zůstává kaluž vody. Řekne mi, ať balím věci do porodnice… Utírám podlahu a balím ještě nějaké věci do nemocnice, ale většinu má již zabaleno, rychle nasedáme do auta a míříme do světa.
Zakrátko se opravdu začínám moc těšit, ale Lucie začíná být nervózní, říká mi, že je divné, že nic necítí, žádné kontrakce. Nic, co slyšela od svých již rodících kamarádek, také mě to trochu zneklidňuje. Po příjezdu do porodnice musí Lucie na kompletní prohlídku a ještě na „srdeční ozvy dítěte“ a u toho vyplňuje nějaké dotazníky, já na ni čekám venku. Už jsem více než nervózní, pochoduji na chodbě a čekám, kdy budu moci za Lucií… Ani nevím, zda to bylo čtvrt nebo půl hodiny, ale konečně mohu jít s Lucií na pokoj nebo spíše porodní box. Lucie mi oznamuje, že zatím se nic neděje a musíme čekat, má stále jen nějaké bolesti podobné těm menstruačním, prý bezvýznamné bolesti. Oznamuje mi, že je otevřená cca 2 cm a toť vše, vůbec nechápu, co mi tím chce říci… Lucie podstoupí klystýr, to jí vůbec nezávidím. Myslel jsem, že když už odteče plodová voda, už se bude rodit, ale zatím jen čekáme, tak počkáme a uvidíme… Hladím Lucii a doufám, že už brzy uvidím svého synka a snad to nebude trvat dlouho…

II. fáze

Ve 23:00 je Lucie už otevřená na 4 cm, vypadá to nadějně, ale stále je to velmi málo, začíná cítit táhlou bolest, která vystřeluje prý někdy až do zad, hýždí a stehen. Kontrakce má již pravidelnější, už je možné, že to přijde, začínám se o ni dost bát. Nedočkavě vyhlížím příchod sestry, zatím k nám nikdo nepřišel a Lucie už hodně naříká, kontrakce jsou stále silnější, začíná zvracet, snažím se ji podpořit, doprovodím ji na toaletu a pak do sprchy. Tam se jí žaludek snad uklidní. Mám již také žaludek jak na vodě. Začínám mít strach, nevím, co se bude dít dál, slzy se mi tlačí do očí… Lucii je neustále špatně, kontrakce má již silné… Porodní asistentka nám vysvětlí, že děložní branka ještě není v tuto chvíli dostatečně připravena, takže Lucie ještě nemá tlačit, že je to kontraproduktivní. Nechápu. Lucie si žádá „epidurál“, protože stahy dělohy, které neustále sílí, jsou už k nesnesení.
Sestra tedy asistentka nám vysvětluje, že důvodem Luciiny nevolnosti je i pozvolné otáčení dětské hlavičky. Ta se nyní posuvným, otáčivým a ohýbacím pohybem zanořuje hlouběji a hlouběji do porodních cest. Tato přechodná fáze je pravděpodobně tou nejnáročnější částí porodu pro všechny ženy. Bohužel jakékoliv tišící prostředky proti bolesti jsou prý v této chvíli již zbytečné, protože by už nestihly zapůsobit, ale to zrovna Lucie slyšet nechtěla. Tedy už je to rychlé a „epidurál“ nestíháme, miminko už snad brzy uvidím… Lucii je mi strašně líto. Mám jí něco vyprávět, ale pořádně nevím co, hlavně to nemá být o porodu. Vadí mi má bezmoc, tak moc bych jí chtěl pomoci. Je 1:00 ráno a Lucie už může tlačit…

III. fáze

Je 1:15 Lucie stále tlačí a mění u toho polohy, mně začíná být velmi horko a točí se mi hlava, mám pocit, že snad tlačím s ní, je to jak ve špatném snu. Lucie křičí a pláče zároveň, asistentka i s doktorem ji utišují a povzbuzují, já se snažím, přes všechno, také ji trochu uklidnit, ale ona nic nechce slyšet, strašně trpí a mně se vážně chce zvracet… Je 1:29 a já odcházím na toaletu. Přicházím v 1:36 a už je malinko vidět hlavička dítěte. Pohled přímo hororový, všude krev, krvavá šňůra a něco jako hlava mezi nohami mé ženy. Dobré je, že toto Lucie nemusí vidět, pomyslím si. Snažím se vzpamatovat a volám na Lucii, aby zkusila více zabrat, že je vidět hlavička a na ní vlásky, Lucie, která to již skoro vzdává, konečně zabere a miminko je na světě.

IV. fáze

1:39 přestřihuji pupeční šňůru, třesou se mi ruce, je to jako kdybych stříhal houbu. Nejde mi to, ale nakonec se podaří… A Lukášek je na světě.
Můj syn Lukáš, má krátké černé vlásky, je trošku pomačkaný, ale je nádherný. Lucie je uvolněná a spokojená, jsem také šťastný a nadšený, ale celý zítřejší den se z toho budu vzpamatovávat. Lucii malého položí na sebe k prsu do té doby, než bude Lucie zašitá a než porodí placentu, pak nám ho odebere pediatr, s čímž nesouhlasím, ale nikdo mě nevnímá. Je mi to pak jedno. S Lucií se objímáme a jsme skutečně šťastní, mám pocit, že do této chvíle jsem nevěděl, co je to štěstí… Je pondělí 2:01 a máme Lukáška.

                                                                                                                                                                                                                                         Pro mimulo.cz       novopečený tatínek Lukáš

Přečtěte si také další články o porodu:

Podívejte se na velký výběr kojeneckého oblečení a kojeneckých potřeb, u nás si určitě vyberete.

Mohlo by Vás také zajímat

2 comments on “Porod očima muže

  1. Pingback: Otcovská dovolená – schváleno Sněmovnou | Blog Mimulo

  2. Pingback: Hypnoporod – porod bez obav | Blog Mimulo

Napsat komentář

CzechSlovakia