Main menu

 

Nový táta? Ano či ne?

24 Kvě 2016

Měla by si obdobné otázky klást každá rozvedená žena s dětmi? Záleží pravděpodobně na tom, jak se bude cítit sama žena, ale každý i špatný konec může mít světlý začátek. Ale jak se s danou situací budou také vyrovnávat její děti? I pro ně bude situace po rozvodu více nežli náročná po psychické stránce a většinou ji hůře snášejí než samotní dospělí účastníci rozvodu. Proto bychom neměly spěchat vpřed lepším zítřkům bleskovou rychlostí a ihned po rozvodu se vrhat do nových vážných vztahů, jelikož tím budeme trápit nejen děti, ale také my to ještě nebudeme mít dostatečně v hlavě srovnané. Po nějaké době máme však právo najít si nový vztah, který by mohl mít nadějnou budoucnost, ale kdy to dětem oznámit a jak se s tím vyrovnají, dají novému partnerovi šanci a prostor vytvořit si své místo v naší rodině?

sad-217252_640

Pár dobře míněných rad pro rozvedenou ženu

Psychologové většinou ženám po rozvodu radí opravdu nespěchat, a pokud už si chceme zpříjemnit nepříjemné chvíle, které jsme musely delší dobu snášet, tak si spíše máme najít zatím nezávaznou radost, a to již kvůli dětem. Také děti potřebují svůj čas na vstřebávání dalších změn. Jde o to, že po rozvodu nás čeká jistá rozvodová psychofáze a také my samotné nebudeme ještě schopné mít výživný dlouhodobý vztah na úrovni. Proto tu máme od odborníků pár bodů, které by si měla k srdci vzít každá rozvedená máma:

  • Vedle rozvodu faktického, existuje i tzv. psychorozvod – období vyrovnávání se s rozpadem předchozího vztahu. Dokonce i tam, kde žena sama rozvod chtěla a považuje jej za vysvobození, trvá psychorozvod minimálně rok až dva. Tedy raději si na dva roky dát pauzu a nic moc si nezačínat.

  • Každý vztah v období dvou let po rozvodu je rizikový, až příliš silně poznamenaný snahou srovnávat.

  • V novém životním období mají pro nás zvláštní přitažlivost partneři typu „náplast“, tedy ti, jež nám zalepí veškerá bolístka z předchozího vztahu, ale toť vše… nebo typu „věšák“, muži, na které pověsíme své starosti, svá trápení, své nejistoty… Málokdy však vztahy daných typů končí vyrovnaným životním vztahem. Spíše pak po delším časovém období dochází k mnohým nedorozumění a nepochopení se… Většinou totiž po rozvodu nehledáme ani tak lásku, jak potřebu uklidnit se.

  • Dilema partner, nebo táta nemá dobré řešení. Pokud si zvolíme přítele, který si nebude rozumět s našimi dětmi, tak máme doma časovanou nálož, která dříve či později exploduje…

  • Podle psychologů je každopádně jisté, že pokud budeme svůj nový vztah opírat především o porozumění mezi novým partnerem a dětmi, pak si zaděláváme na jiný typ problémů. Třeba na ty, které budou vyplývat z pocitu, že jsme se vlastně pro děti obětovaly a ony nám to dostatečně neoplácejí. Navíc sympatie se mezi vaším novým partnerem a v tu chvíli pětiletým potomkem v průběhu života mohou měnit, například třeba v pubertě.

father-1004022_640

Vybírám si nového partnera

Děti bychom měly postupně seznamovat s tím, že si chceme najít někoho pro život a pro ně, ale volba nového partnera by měla být jen na nás, neměly bychom ji přenášet také na děti. Optimální volba bude přítel, se kterým nás bude pojit silná citová vazba, vzájemná úcta a přitažlivost. Zároveň muže, který je schopný nás přijmout se všemi omezeními a povinnostmi, které právě vyplývají z faktu, že nejsme bez závazků. Naše děti nemusí hluboce milovat, ale nesmí k nim pociťovat žádné antipatie.

To, co se občas bere v takovém těžkém období na lehkou váhu, je například tělesná přitažlivost a sexuální porozumění. Ať už jsme na tom jakkoliv, chybí-li milostná vášeň již od počátku, ztěžka budeme šťastné. A řešit to v budoucnu odchodem za někým, kdo nám zmiňované potěšení poskytuje, by rozhodně nebylo moudré a připravily bychom děti o dalšího tátu.

Spěch opravdu nebývá nejlepším rádcem. Třeba by stačilo počkat v poněkud méně závazném vtahu, než si budeme ve větší míře jisté, že víme, že chceme nového tátu pro své milované děti.

Nový táta – jiné děti

Jé možné, že nás však nový partner skutečně o děti připraví, že se na nás budou zlobit nebo že je nebudeme poznávat? Psycholog Petr Šmolka radí:

  • Spěch je zkrátka špatný rádce. I dítě potřebuje čas, aby se vyrovnalo se ztrátou jednoho z rodičů a přijalo matčina nového partnera.

  • Jakýkoliv tlak vyvolává protitlak. Je na dítěti, jakou míru blízkosti s vaším novým partnerem zvolí a unese. Jak jej bude oslovovat, s čím se mu svěřovat…

  • Čím méně, tím lépe. I děti mají rády stabilitu. Čím méně dalších změn příchod nového člena rodiny vyvolá, tím lépe.

  • Nový partner není zloděj. Děti potřebují mít především pocit, že je neokrádá o vaši blízkost, čas, pozornost.

  • Všeho s mírou. Nic proti, pokud bude v rodině panovat milá, láskyplná atmosféra. Děti by však rozhodně nemusely hned od počátku asistovat u projevů vaší partnerské blízkosti.

  • Pozor na vliv okolí. Ani děti nežijí ve vzduchoprázdnu. Často je tu také pokrevní otec, prarodiče a další příbuzní. Na jejich názoru záleží mnohdy více, než jsme si ochotní připustit. Pokud vašeho nového partnera přijmou, máte zpola vyhráno.

  • Pocit viny není dobrý rádce. Nový vztah není projevem vašeho sobectví, ani proviněním na dětech. Není sebemenší důvod, proč byste jen kvůli tomu měla slevovat ze svých výchovných požadavků a zásad.

A hlavně – važte si drobných úspěchů, ve vašem počínání a pomalém seznamování dětí se změnami, a trpělivě počkejte na další, věřte, že přijdou.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia