Main menu

 

Nevýchova nebo hyperaktivita? Jak to poznáme?

12 Kvě 2016

Jako správní rodiče na sebe občas býváme přísní, a když sledujeme, že se naše dítě často nudí, nic ho nebaví, neumí se soustředit a vynucuje si pozornost zlobením, domníváme se, že je chyba v nás a že se málo svému dítěti věnujeme. A to samé si pak můžeme myslet o ostatních rodičích a jejich extrémně neposedných dětech. V mnoha případech si pak na nás a naše dítě také stěžují učitelé ve školách a školkách a labilní, nevyrovnané a nesoustředěné chování našeho dítěte dávají za vinu nám. I když se pak snažíme sebevíc, na svém dítěti ovšem změnu nepozorujeme. Může se jednat o hyperaktivní dítě? Jak poznáme, že má naše dítě daný typ poruchy (možná také spojený s ADHD)? Kdy se jedná o vrozený temperament dítěte nebo o pohodlnost a nesprávnou výchovu a kdy už se musíme poradit s odborníky?

FotkyFoto_1042700_S

Co je hyperaktivita?

Hyperaktivita je zvýšená psychická i fyzická aktivita člověka, která je spojená s nadměrnou činností člověka. Hlavními příznaky je ošívání se, poskakování, nervozita nebo nadměrný pohyb dítěte nebo dospělého jedince. Hyperaktivita je doprovázena neschopností soustředit se, dítě má problémy s řešením zadaných úkolů, nadměrně a nesouvisle mluví a dělá mu problémy udržet své tělo i pusu v klidu, hlavně později při nástupu do školy. Je důležité rozlišovat skutečnou hyperaktivitu a aktivní a impulsivní chování, které provádí normální zdravé dítě. Hyperaktivita bývá spojována s nemocí ADHD, která souvisí s poruchou pozornosti.

Hyperaktivita bývá nejrozšířenější u dětí, především u chlapců, kdy se projevuje třemi znaky – nepozorností, nadměrnou aktivitou a impulzivitou. Chování aktivního a hyperaktivního dítěte je velmi podobné, proto bývá stanovení diagnózy velmi obtížné a je důležité s lékařem přesně konzultovat, od kdy se problémy u dítěte vyskytují a v jaké míře.

Hyperaktivitu potvrdí lékař nebo psycholog při pozorování a sledování dítěte. U těžších případů se dítě podrobuje také vyšetření EEG.

Hyperaktivita je léčena pomocí léků, které mají tlumící účinky, dále je dítě podrobeno rehabilitaci, logopedii a psychologickým terapiím. Třetina dětí se do dospělosti hyperaktivity zcela zbaví, třetina ji umí kompenzovat a třetina se s hyperaktivitou potýká také v dospělosti.

Příznaky hyperaktivity

V kojeneckém období má dítě poruchy spánku a příjmu jídla. Hyperaktivita v batolecím období dítěte způsobuje emoční labilitu a impulzivitu, dítě neumí relaxovat, má smysl pro pořádek, ale zároveň problémy s motivací a koordinací pohybů. Poruchy soustředění, koncentrace, pozornosti, poruchy paměti jsou nejčastějšími příznaky také v pozdějším věku dítěte. Děti jsou nedočkavé, nepozorné, často ztrácejí věci. Ztrácejí se v řeči, nedovedou déle vyprávět a skáčou do řeči. Je jednoduché je vyrušit od práce. Jsou netrpělivé a snadno se rozčílí. V adolescenci se projevuje sociální nevyzrálost, impulzivita a malé sebeovládání. Do dospělosti přetrvává spíše vnitřní neklid a roztržitost.

Učitelé by měli být odborníci s dostatečnou kvalifikací, protože hyperaktivita by se měla brát vážně a k dítěti s ní by měli přistupovat s trpělivostí. Děti mají ve škole problém se sezením na židli, skáčí učiteli do výkladu látky, neumí se prosadit ve skupinových úkolech.

Portrait of little angry girl

Příčiny hyperaktivity

Hyperaktivita má různé příčiny, které nejsou lékařsky potvrzené, ale vyplývají z dosavadních lékařských zkušeností při sledování rodin, jejichž dítě má problémy s hyperaktivitou:

  • kouření, závislost na alkoholu matky v těhotenství (pozor – většina poruch má zmiňované příčiny)

  • psychické vlivy, stres (vypjaté emoce, pracovní, partnerské či rodinné neshody) matky před početím a v průběhu těhotenství

  • nedostatečné využití potenciálu dítěte, přehlížení jeho potřeby neustále se rozvíjet, nedostatek podnětů

  • přehlížení dítěte, snaha dítěte získat si pozornost dospělých (v krajní nouzi i nevhodným chováním)

  • předčasný porod

  • rizikovým faktorem pro vznik psychické poruchy je také nízká porodní váha dítěte

Zlobivé versus hyperaktivní dítě

  • hyperaktivní dítě – neumí se delší dobu soustředit na jeden druh činnosti / zlobivé dítě se umí soustředit, jen v některých chvílích na sebe přerušením soustředění strhává pozornost

  • hyperaktivní dítě má problémy s trávením času u jedné činnosti

  • hyperaktivní dítě se věnuje zároveň více aktivitám najednou – např. dítě si chvíli hraje s autíčkem, chvíli si čte, pak si zase hraje s autíčkem / zlobivé dítě si většinou vystačí s jednou aktivitou, jen od ní občas odskočí

  • hyperaktivní dítě neumí vnímat detaily / zlobivé vás na detaily přímo upozorňuje

  • hyperaktivní jedinec si dle povrchového vzhledu vybere pro něj to nejdůležitější a detaily nejsou pro něj podstatné

  • při konverzaci s hyperaktivním dítětem může mít člověk pocit, že dítě při hovoru nevnímá, je tzv. duchem nepřítomné / zatímco zlobivec je nad věcí, drzý, umí reagovat a dokonce na mnohé při konverzaci trefně odpovídá (známka pohodlné výchovy rodičů)

  • hyperaktivní dítě si nezvládá udržet pořádek, i když se o to hodně snaží / zlobivé dítě se ani nesnaží (také povětšinou chyba rodičů)

  • hyperaktivní děti si neumí naplánovat svůj čas mezi hrami a úkoly

  • hyperaktivní dítě při práci a úkolech pracuje ledabyle a zanechává za sebou spoustu chyb / zlobivé dokáže být ve škole a při úkolech perfektní, ale také líné

  • při sledování dítěte si člověk všimne, že se pořád hýbe, poskakuje, pohupuje, chce pořád povídat a skáče ostatním do řeči / to většinou i zlobivé, nevychované dítě, jen to není tak časté a intenzivní

  • hyperaktivní dítě bývá více emotivní / zlobivé dítě pláče především ze vzteku a dokáže také již své pocity předstírat, hyperaktivní nikoliv

Rozpoznat hyperaktivitu od nevýchovy a zlobení je občas velmi složité, ale zmiňované příznaky by mohly pomoci ji přece jen rozeznat a v případě pochybností se poradit s lékařem. Hyperaktivnímu dítěti se musíme pečlivě věnovat, ale vše mu objasňovat a vysvětlovat s lehkostí a většinou ve formě hry, jinak se naše snaha mine účinkem. U temperamentních dětí je výchova také důležitá a věnovat se jim musíme, rozhodně nepovolovat uzdu, ale je možné je více nechat být samy sebou.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

CzechSlovakia