Main menu

 

Milý deníčku … aneb můj 1. měsíc s miminkem

30 Bře 2015

Zdravím maminky a taky budoucí maminky, na samém začátku bych se Vám ráda představila. Jsem 26tiletá čerstvá máma, která porodila své první miminko – krásného a hlavně zdravého syna Míšu.

Dny v porodnici

Je toho spousta, co jsme spolu už prožili, takže začnu první velkou zkušeností a tou je porodnice. Porod byla teda pěkná fuška, ale ten pocit, kdy poprvé vidíte toho malého broučka, to se ani nedá popsat. Přišlo mi to jako zázrak. Wow, neuvěřitelné. Malého mi dali hned na prsa a zkusili jsme tedy, jestli se přisaje… No vida! Krásně se přisál a já koukala jak puk  Na pokoji jsem byla ještě s druhou maminkou, což bylo fajn. Ale během těch tří dnů strávené v porodnici jsem se snad v životě tak příšerně nevyspala jako tam. Miminko mé spolubydlící hrozně plakalo, až mi jich bylo fakt líto. Naopak Míša si jen potichoučku kňoural a neplakal vůbec. První noc jsem tedy byla jako na trní, kdy se Míša vzbudí na kojení. Jenže Míša spal asi 4 hodiny v kuse a kde nic, tu nic, spím si já dál. Radila jsem se pak se sestrou, zda tedy budit či ne (přece jen jsem prvorodička absolutně bez jakýkoliv zkušeností). Sestra mi poradila, abych ho nebudila, ale pokud by spal déle než 5 hodin, tak mám budit. Díky Bohu, že jsou tady zkušenější, protože bych Míšu zbytečně budila nebo naopak nechala příliš vyhladovět a to bych fakt nechtěla. Já, jako prvorodička a absolutní neznalec všeho jak se starat o miminko, jsem všelijaké otázky řešila se setrou. Řekla jsem si, no co, za zeptání holka nic nedáš. A taky že jo. Sestry mi vždycky ochotně poradily a ukázaly. Ale je toho spousty, na co se ani nestačíte zeptat a jste najednou už doma. Ještě v porodnici přišlo další nemilé překvapení – hodně jsem pila nemocniční čaj a vodu, aby se mi nastartovala laktace. Jenže ouha… ačkoliv jsem Míšu nakojila, bylo za chvíli prso tvrdé jak dělo. Takže ještě v porodnici jsem odsávala elektrickou odsávačkou. Míša ale krásně prospíval a z porodnice jsme jeli se 100 gramovým přírůstkem (běžně prý miminka spíš ubývají na váze).

1.mesic-a

Hurá a jsme doma

Manžel i ostatní z rodiny byli z Míši nadšení. Pamatuju si dodnes, jak babičky i prababičky brečely dojetím, jak je Míša krásný a malinký. Doslova zázrak. Já jsem pochopitelně byla taky naměkko. Byla jsem šťastná, že je ten náš klučík především zdravý a že vše dobře dopadlo. První týdny jsem ale bojovala sama se sebou. Trápilo mě zatvrdnuté prso, které doprovázely stavy jako u chřipky – bolest hlavy, svalů, střídání zimnice a horečky. Začínám sbírat informace, jak ucpané mlékovody co nejdřív odstranit a morduju se s odsáváním mléka pořád dokola. Mé zkušenosti se zánětem prsu a ucpanými mlékovody, který mě mimo jiné potkalo 4-krát(!), si můžete přečíst v dalším článku.

Kolotoč začíná

Jinak si zvykáme na denní režim. Kojení, přebalování, převlíkání a nestačím se divit, jak ten čas neskutečně rychle utíká! Manžel byl první týden s námi doma a snažil se pomáhat, co šlo. Pár dnů na to následovala návštěva pediatra. Sympatická doktorka vysvětlila, jak pečovat o pupík, jak přetáčet Míšu na bříško a zodpověděla všechny možné otázky, co mě v tu ránu napadly. Později mě doma navštívila porodní asistentka, která poradila s polohou a technikou kojení a taky cvičení pro správné zavinutí dělohy. Další týdny nejsou ale nikdy stejné. Ráno se Míša vzbudí někdy v 7 ráno, jindy v 9, pokaždé je to jinak. Nemá zatím žádnou pravidelnost.

Vytváříme si rituály

Rozhodli jsme pro koupání každý den, abychom vytvořili Míšovi příjemný rituál – koupání, masáž olejíčkem, polohování na bříško. Asi ne nadarmo se říká, že dítě pozná, když se chce koupat, protože večer se nám před koupáním vždy kroutí. Nevím, zda je to tím, ale po uložení do postýlky spí každou noc 5 až 6 hodin v kuse, takže pro nás je to skutečně splněný sen. Koukám nevěřícně do postýlky, jak ten náš brouček krásně spinká na boku v péřové peřince. Znovu a znovu se ujišťuju, že mu nic nechybí. No jo, to ty šestinedělní hormony, mamina je víc paf než miminko 

Bolesti bříška jsou tady

Pamatuju si přesně, že v druhém týdnu Míša zjistil, že má hlas a začal poprvé hlasitě plakat. Ani nás neminulo bolení bříška. Míša, ale plakal a kroutil se vždy jen pár minut, takže kojenecká kolika se nám naštěstí vyhnula. Pomáhaly mu kapičky Espumisan a v akutním případě krém Pupík. Další preparáty už nebyly díky Bohu potřeba. Jakmile jsem viděla, že se Míša kroutí a kope nožkama, dávala jsem ho do úlevové polohy „na tygříka“ (bříškem na mém předloktí) nebo v poloze „do klubíčka“ (zády opřený o můj trup, kde mu podepírám nožičky).

Hormony v šestinedělí

Vždycky jsem slýchávala, že hormony v šestinedělí dokážou pořádně zacloumat. Moje zkušenost byla taková, že jsem asi 3 týdny byla o hodně citlivější. Třeba mě dojímaly roztomilé či naopak smutné seriály a reklamy než normálně. Jinak žádné extrémy se u mě nekonaly, naštěstí.

1.mesic-b

Co mám jíst?

Zmíním také jeden důležitý fakt a radu. Krátce po narození Míši jsem se na velký nákup potravin ani nedostala. Takže je fajn si dopředu udělat železnou zásobu masa do mražáku, případně zamrazit nějaké polotovary ještě za dobu těhu. Jinak vařila jsem většinou na 2 dny obvykle jednoduchá jídla, protože péče o Míšu mě zaměstnávala opravdu na 100%. V souvislosti s kojením jsem ale musela vynechat některé potraviny, jako jsou hrozny, brokolice, cibuli, česnek, chleba, kyselá a ostrá jídla. Nedokázala jsem si to v těhu ani představit, ale už jsem si na jídlo a režim zvykla a dnes mi to naopak ani nepřijde.

Čase, kam tak utíkáš?

Každá maminka, která má dítě, mi dá za pravdu, že co utíká nesmírně rychle, jsou hodiny. Když cvičíme s nožičkama, přebalíme, nakrmíme, je hodina hned fuč. V lepším případě, když Míša nadělá do právě nové plínky během krmení a pak se celý poblinká, můžeme přebalovat a převlíkat znovu a čas utíká ještě rychleji. Musím se podělit o jeden zážitek. Nevěděla jsem, jestli mám v tu chvíli brečet nebo se smát. Přebaluju Míšu, a když už mám pracně vyčištěný zadeček, namazaný krémem, najednou na mě přistane „žlutá hořčice“. Všichni víme, o co se jedná, že  Ne jednou jsem několikrát měnila svá trička, ale co hůř, odnesla to dvakrát i stěna. Co na plat. Za pár let budeme stejně muset malovat a pak se tomu budeme smát.

Takže se na Vás těším příští měsíc maminky. Dozvíte, jak nám skončilo šestinedělí a jaké byly u nás pokroky. Pokud Vás maminky zajímá něco, o čem jste se v mém vyprávění nedočetly nebo se chcete podělit o svou zkušenost, neváhejte a napište mi své zážitky tady do komentáře.

Vaše novopečená maminka Pavla

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia