Main menu

 

Máme dítě diabetika

13 Říj 2016

Při zjištění, že má naše dítě cukrovku, se nám hroutí svět. Do mysli se nám vkrádá beznaděj. Bude mít naše maličké s diagnózou diabetes mellitus vůbec plnohodnotný život? Co s ním bude, a zvládneme se my rodiče starat o malé dítě s cukrovkou a dokážeme ho udělat šťastným?

Cukrovka sice není rakovina, ale je to nemoc, která je nevyléčitelná, proto pokud dítě onemocní cukrovkou, tak velký boj začíná právě pro rodiče. Nebolí, a její příznaky lze snadno přehlédnout. Pokud ji lékař diagnostikuje, pro rodinu je to běh na dlouhou trať. Ale diabetes se dá léčit a dá se s ní žít. Jen se musí dodržovat pečlivě pravidla.

Mother measuring glucose level blood chemistry test from diabetes child baby using glucometer and small drop of blood from finger and test strips isolated on a white background

Proč právě naše dítě?

Člověk vždy za každým trápením hledá viníka, někoho, koho bychom za svou bolest mohli náležitě potrestat, aby nám bylo snad jen malinko lépe. I když v tomto případě není koho trestat, tak stejně zjišťujeme, kdo z rodiny je vinen. Ovšem za cukrovku opravdu může rodinná predispozice, i když rodiče ji nezískali, po předcích získali právě předpoklady k ní. U nejmenších dětí se projevuje cukrovka 1. typu, k níž musí mít vrozené sklony, které získávají tedy od svých rodičů. Pokud je pár takto vybaven, u jejich potomků se dispozice sčítá a onemocní spíš, než sami rodiče. Ovšem ne vždycky a ne v kojeneckém věku, tam je diabetes spíš výjimkou. Častěji se cukrovka tohoto typu objeví ve školním věku, v dospívání nebo v časné dospělosti. A musí ji něco nastartovat, obvykle infekční onemocnění. V těle nastane poměrně složitý proces, který se teď pokusíme vysvětlit.

Nepřítel ve vlastních řadách

Naše miminko nebo lépe řečeno jeho tělo ztratilo schopnost vyrábět látku zvanou inzulín. Jeho „výrobna“ je situovaná ve speciálních buňkách zvaných beta-buňky, které jsou roztroušené v mikroskopických ostrůvcích ve slinivce břišní (pankreas).

Ještě než se vůbec diabetes u dítěte projeví, začnou beta- buňky v těle ubývat. Organismus v nich totiž omylem vidí nepřítele, a tak je likviduje. Výroba inzulínu v těle se snižuje, ale nikdo o tom neví. Je to proces na měsíce, někdy až na léta. A pak stačí spouštěč, třeba nějaké běžné infekční onemocnění, a projeví se příznaky cukrovky. Pokud je přehlédneme, stav se sám o sobě nezlepší. Jen včas zahájené léčení uchrání dítě před rozvojem diabetického kómatu, stavu, který může vést až k ohrožení života. Řešení je zdánlivě prosté: dodat tělu, co mu chybí, tedy inzulín.

Pro tělo důležitý inzulín

Po jídle se do krve vstřebává glukóza. Tento krevní cukr koluje po celém těle a nabízí se buňkám jako zdroj energie. Vstup do nich zprostředkovává právě inzulín, pokud však chybí, buňky „hladoví“, hladina glukózy v krvi (glykémie) je vysoká a tělo, které ji řádně nedokáže využít, uložit do zásoby, se jí musí zbavit. Začne ji propouštět do moči, glukóza s sebou strhává vodu a objevuje se nadměrné močení. A také samozřejmě žízeň.

Tělo se snaží si pomoct, jak jen se dá. Hledá náhradní zdroje energie, když ty přirozené nedokáže využít. Vrhá se na tuky a bílkoviny, nemocné dítě hubne, ztrácí svalovou i tukovou tkáň. Navíc se při tomto procesu ve finále v těle hromadí kyselé odpadní látky, které spolu s dehydratací a dalšími změnami v organismu vedou právě ke vzniku diabetického kómatu.

Život s injekcemi

První šok už je za námi a za dveřmi je další. Lékař z vyšetření koncentrace cukru v krvi a v moči zjistil cukrovku, a teď musí připravit rodiče na to, co je čeká: píchat dítěti inzulínové injekce a odebírat kapku krve k vyšetření glykémie. To nezvládneme, říkají si rodiče. Copak není možné místo toho podávat nějaké kapky nebo tabletky?

Bohužel ne. Trávicí ústrojí je v tomto případě nekompromisní likvidátor inzulínu, který se proto musí dostat rovnou do krve. Pro miminka se nehodí ani inzulínová pera jako pro starší děti, protože dávky inzulínu pro ně jsou velmi malé a dají se s náležitou přesností odměřovat právě jen na stříkačce. Navíc jehly jsou velmi tenké, takže vpich je takřka nebolestivý. Totéž lze říct i o odběrových pomůckách, jimiž se získává kapka krve z prstu k vyšetření glykémie.

Rodiče malého dítěte mají tu výhodu, že v tomto věku nemusí svému potomkovi vysvětlovat, proč má tohle všechno snášet. Dítě například v prvním roce života nové skutečnosti brzy považuje za samozřejmé. A má neomezenou důvěru ve své nebližší. Nakonec si zvykne na to, že inzulínové injekce a odběry k vyšetření glykémie patří k životu tak jako koupání a přebalování.

Jídelní jízdní řád

Hlavně si musíme dát pozor, aby nejedlo moc. A raději nic sladkého, řeknou si rodiče cukrovkou postiženého miminka. Vycházejí z obecně známých informací, které se však týkají diabetu 2. typu, jenž vzniká u starších lidí a u těch, kteří mají nějaké to kilo navíc.

Miminko do jednoho roku ale velmi kvapem roste a přibývá na váze nejrychleji z celého života. Omezování stravy by ho mohlo v tomto přirozeném vývoji zbrzdit. Jedině snad pozor na přislazování čaje řepným cukrem, to by mělo být omezené, aby nedocházelo ke zbytečným výkyvům glykémie. Ovšem zase tak úplná volnost v jídle možná není. Je potřeba udržet rovnováhu mezi jídlem a inzulínem. Proto je nutné respektovat jídelní plán, který pomůže rodičům sestavit dietní sestra. Zkrátka při cukrovce 1. typu musíme za tělo svého děťátka myslet sami. Brzy zjistíme, že cukrovka jej jen malá starost navíc a rozhodně nám neubere štěstí z krásných rodičovských chvil.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Zdroje: MUDr. Martin Gregora: Péče o dítě; Chvojková, H.: www.babyweb.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia