Main menu

 

Jedináček – litovat ho nebo závidět?

24 Kvě 2017

Jedináčci bývají vystavováni mnoha předsudkům. Přiřazují se jim vlastnosti jako rozmazlenost, neschopnost začlenit se mezi děti, neustálá touha upoutat pozornost rodičů a dalších příbuzných. Když se jim to nedaří, často se vztekají, urážejí, snaží se jakýmkoliv způsobem dosáhnout toho, co chtějí. I přes takové zaškatulkování může být jedináček úplně jiný. Proto je nelze házet do jednoho pytle. Jak to s jedináčky tedy je? Jsou takoví, jak se o nich mluví? Máme je litovat nebo jim jejich životy závidět?

Život jedináčka

Život jedináčka se může v ledasčem lišit od života dítěte, které vyrůstá s jedním nebo více sourozenci. Ovšem to, že je dítě jedináček, vůbec neznamená, že z něj musí vyrůst nesnesitelný sobec. Post jedináčka je v naší společnosti opředen různými předsudky a mýty. Na jedináčky se pohlíží jako na rozmazlené děti, které jsou zvyklé mít vše, na co si jen vzpomenou. Neumí se dělit. Jsou zvyklé, že se vše točí jen kolem nich. Jak to s jedináčky skutečně je?

Jedináčkem je dítě, které vyrůstá bez vlastního nebo nevlastního sourozence. Jde o to, že jedináček nemá s kým sdílet čas a prostor při společných každodenních činnostech. Jedináčci mají pro rozvoj jiné podmínky než děti, které mají sourozence. Jedináčci tráví více času s dospělými. Nejsou zvyklé se dělit, protože nemusí, nemají s kým. Nejsou zvyklé se prát, soupeřit, žárlit,… Často neprávem jsou jedináčci označováni za sobecké a netolerantní. Toto rčení není založené na objektivitě. Stejně tak sobecky a netolerantně se mohou chovat děti, které vyrůstají společně se sourozenci. Jde také o povahu dítěte. Některé děti se rády dělí, jsou kamarádské, komunikují s ostatními dětmi. Jiné děti si zas snaží za každou cenu prosadit svou. A vůbec nezáleží na tom, jestli jde o jedináčky nebo ne.

Pozornost rodičů může v jedináčkovi podnítit mnohem víc, než jen zájem o sebe samotného. U mnoha jedináčků se projevuje svědomitost, zodpovědnost, vyšší sebevědomí, touha po nejlepším výkonu. S těmito vlastnostmi souvisí i asertivita, sklon ke konzervatismu a přísnému dodržování pravidel a řádů. Tyto vlastnosti mohou jedináčkům pomáhat v prosazení a dosažení cílů, tedy i v dosažení profesních úspěchů.

Rodiče jedináčka

Rodiče, kteří mají jen jedno dítko, si ho hýčkají. Mohou mu dopřávat víc, než kdyby museli dělit více dětem. Finance určené na hračky, dětské věci či koníčky se nemusí dělit mezi více sourozenců. Mnohdy rodiče při výchově jedináčka dělají chybu tím, že mu věnují přílišnou přehnanou péči a na dítě mají nepřiměřené nároky. Rodiče jedináčků mají tendenci dítě příliš ochraňovat. Dítě však může získat jistotu a umět se spolehnout samo na sebe jen tehdy, pokud mu rodiče dají prostor a vloží do něj důvěru.

Rodiče jsou jedinými partnery jedináčka. Jedináčci bývají více vtaženy do světa dospělých. Proto bývají více uvědomělí a přemoudřelí. Co mohou rodiče jedináčka dělat, aby z jedináčka nevyrostl jedináček s typickými vlastnostmi jedináčků? Snažit se co nejvíc kompenzovat nepřítomnost dalšího dítěte v rodině tím, že bude dítě co nejvíc času trávit s vrstevníky (v kroužcích, kolektivních sportech), kde dítě bude mít možnost poznávat a pronikat do vrstevnických vtahů. Rodiče také mohou zajistit kontakt s vrstevníky častými návštěvami příbuzných, známých se stejně starými dětmi. Také je velmi důležité, aby si rodiče jedináčka našli čas na společné blbnutí, hraní a nekontrolované řádění s dítětem.

Jak jedináčka vychovávat?

Rodiče jedináčka mají často nadměrné očekávání a ambice, které by, kdyby měli více dětí, rozložili na další sourozence. Rodiče by však svému dítěti měli dopřát více volnosti a nezahlcovat ho pozorností a nároky.

Rodiče jedináčka by měli mít vlastní zájmy, ne se soustředit jen a jen na dítě. Dítě není středobodem vesmíru.

Je nutné, aby rodiče umožnili dítěti styk s vrstevníky. Jedináček musí získat důležité sociální zkušenosti a dovednosti, proto by měl chodit do školky, školy, navštěvovat různé kroužky a dětské skupiny. Také kolektivní sporty. Individuální sporty a zájmy tuto funkci neplní (tenis, kytara,…).

Dítě – jedináček se musí naučit chovat se mezi dětmi. Když se to nemůže naučit v rodině mezi sourozenci, musí se naučit domluvit se, spolupracovat atd.

Rodiče by jedináčkovi měli při hře nahradit sourozence. Proto by si rodiče jedináčků měli s dítětem hodně hrát a být mu v hrách partnerem.

Nepřehánějte to s přílišnou ochranou. Dítěti to spíš škodí. Ano, je pochopitelné, že rodiče jedináčka mají o dítě větší strach. Když však dají dítěti víc prostoru, získá důvěru ve své schopnosti a stane se víc samostatným.

Jedináčkovi dejte nějaké povinnosti a nedopřejte mu vše, co by chtěl, i přesto že si to můžete finančně dovolit.

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CzechSlovakia