Main menu

 

Jak vypadala snaha o početí dle století

7 Zář 2017

Početí, sloučení buněk uvnitř těla ženy, jev, který po celá staletí pro lidstvo tolik znamená, jelikož právě početím vše začíná, začíná nový život a rodí se budoucnost. Početí krátce znamená, že život bude pokračovat. Nejen dnes, ale i v historii bylo početí velmi důležité a také, i když se to nezdá, probíhalo mnoho snah početí uspíšit, když nešlo ihned. A také v minulosti chtěly ženy co nejdříve vědět, zda jsou těhotné. Problémy s početím rozhodně nejsou jen fenoménem dnešní doby, každopádně dnes jsme na to se snahou počít nejhůře, pro faktory, které jsou již asi obecně známé – stres, únava, oddalování početí, vyšší věk apod. Jak tedy snaha o početí vypadala v dějinách a jak se liší od současnosti podle jednotlivých století?

Pojem početí

Početí (koncepce) z latinského slova conceptio, které má význam „průběh a výsledek přijetí“. V tomto případě přijetí mužské pohlavní buňky a posléze oplodněného vajíčka.

Starověk aneb Mužské, či ženské semínko?

Hippokratés zastával názor, že na početí se podílí jak otec, tak matka. Každý z nich přispívá vlastním semínkem, které pochází ze všech částí těla, a během pohlavního styku se obě semínka v pohlavních orgánech spojí. Skutečnost, že se člověk podobá více jednomu z rodičů, vysvětloval tím, že jedno semínko je vždy větší a silnější. Aristotelés s touto teorií nesouhlasil a tvrdil, že aktivní prvek, který nastartuje vývoj zárodku, je obsažen výhradně v mužském semeni, jež se mísí s neaktivní látkou, ženskou menstruační krví. Obě tyto teorie byly nejen v době starověkého Říma, ale i během středověku a větší části novověku střídavě podporovány a zavrhovány. Nicméně v průběhu staletí převládal aristotelský názor o aktivním mužském principu a neúčasti ženy na početí. Ženě byla přiznána aktivní role pouze při nošení (žena jako prázdná schránka) a ochraně dítěte během jeho vývoje.

16. a 17. století

V šestnáctém století ještě stále byli lidé přikloněni k názoru, že veškeré informace přenáší pouze sperma a že početí závisí jen a pouze na muži, žena už při pohlavním styku získává hotový plod v podobě buňky a tělo je pro tento plod jako takový inkubátor. Proto většinou jen o mužské genitálie pečovali lékaři, pravidelně je kontrolovali, měřili a sledovali, byli jim také doporučovány potraviny a byliny, které podpoří jejich sexuální vitalitu. Také se sledovala barva spermatu a podle ní se určovalo, zda muž bude dobrý otec a zda bude schopen zplodit dítě. Ale taková privilegia měli především muži z vyšších vrstev. (Muž byl svatý a cizoložství ženy se hrdelně trestalo, největším hříchem bylo dítě nevdané ženy, to pak oba museli zemřít.) O ženy se při početí nikdo moc nezajímal, následně až když byly těhotné, měly možnost chodit na kontroly k lékaři, ale pouze výjimečně pod dohledem muže a také opět jen ve vyšších vrstvách. U obyčejných lidí se o těhotné ženy starali většinou starší, zkušené ženy „báby rodičky“ (porodní báby). Usnadnit početí dle „babských“ rad měla šalvěj, také kontryhel, třezalka, heřmánek a kopřiva, to vše je doporučováno i dnes. Jak v 16. tak v 17. století ženy poznaly, že jsou těhotné dle větší chuti k jídlu, pak také podle častých nevolností a špinění nebo lehkého krvácení nepodobného menstruaci.

18. století

V 18. století se k sexu začalo více přihlížet jako k zábavě. Pohlavní styk začal být oblíbený také u žen a rozšířila se prostituce. Tedy i vědci se začali hlouběji o sexualitu, a s ní související rozmnožování, více zajímat. Začala se více řešit antikoncepce (i když 1. kondom byl vynalezen již v 16. století z ovčích střívek), ale také se ve větší míře řešilo neúspěšné početí. Již v této době se zjistilo, že také psychika může mít neblahý vliv na úspěšné početí nebo že příliš těsné oblečení pohlavním orgánům neprospívá. Ženy se o své tělo začaly více zajímat, i když v této době byly spíše využívány jako hračka pro neukojený mužský chtíč (nevýhoda sexuální revoluce). Tak zjistily, že své těhotenství mohou poznat podle dalších faktorů, jako jsou například zvětšené prsy a bolestivé bradavky, hustý a hojný výtok, citlivější čich, náhlá nesnášenlivost některých vůní a pachů. Zvýšil se totiž také počet svobodných a nezaopatřených žen. Ale právě tehdy, v osmnáctém století, se zrodil západní koncept, podle něhož je sexualita něčím výlučně osobním, záležitostí osobní identity a soukromí.

19. století

Jelikož už bylo těhotenství i samotný porod více pod dohledem lékařů a se zavedením hygienických opatření při porodech se úmrtnost při porodu snižovala, tak se více manželských párů snažilo mít, pokud možno, hodně dětí. Tedy početí se podporovalo a už jen díky tomu se také více dbalo na stravu a méně se v období, kdy chtěl mít pár dítě, holdovalo alkoholu. Ženy začaly projevovat zájem více se dozvědět o početí i vlastním těhotenství. Vynechaná menstruace už nebyl hlavní příznak těhotenství, zabývaly se také jinými příznaky pozitivního těhotenství před příchodem menstruace. Zajímavostí je, že vlastní těhotenství také začaly poznávat podle skvrn na kůži (zbarvení pupíku a zvýšená pigmentace). Vše ostatní bylo podobné jako v minulém století.

20. století a 21. století

Ve 20. století bylo porodnictví u nás již na velmi dobré úrovni. Prudký rozvoj vědy – chemie, fyziky, bakteriologie, techniky, farmakologie a po 2. světové válce vznik nového oboru – anesteziologie, to vše vedlo k bouřlivému rozvoji porodnictví a k snižování mateřské i novorozenecké úmrtnosti.

V minulém století až po dnešek už máme mnoho obecných i lékařských typů jak počít, které se neustále vyvíjejí a zkoušejí. Můžeme dělat stojky, měřit si bazální teplotu, sledovat ovulaci, testovat se a samozřejmě pít bylinkové čaje. Bylinky jsou až dodneška oblíbenou léčebnou pomůckou, i když dnes jsou spíše alternativní záležitostí, ale mnohdy nejúčinnější. I když se počít nedaří, máme možnost podstoupit umělé oplodnění (IVF), tedy asistovanou reprodukci, která činí zázraky, ale není to jednoduché ani z hlediska psychiky. Neplodnost je již v dnešní době vedena jako nemoc, jelikož jí trpí každý sedmý pár.

Těhotenství dnes žena pozná již před menstruací podle mnohých příznaků, jako jsou změny chutí, únava a ospalost, náladovost, bolestivá/nateklá/zvětšená prsa, bolest nebo mravenčení v bradavkách často už krátce po ovulaci, ale mimo zmiňované příznaky i podle lesklých očí s rozšířenými zorničkami, podle častějších bolestí hlavy a podle zácpy.

Na závěr si můžete přečíst a předat dál také recept na čaj pro zdárné početí:

100g třezalka, 100g kopřiva, 100g kontryhel, 50g hluchavka, 30g měsíček, 20g řebříček. Polovina lžíce se spaří v 1/4 litru vody. Nechá se 15 minut louhovat. Pije se 3x denně mimo menstruaci. Po spotřebování směsi se udělá 14 denní pauza a pak znovu opakovat.

Přečtěte si i další články o těhotenství:

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

One comment on “Jak vypadala snaha o početí dle století

  1. Pingback: Rady našich babiček jak otěhotnět | Blog Mimulo

Napsat komentář

CzechSlovakia