Main menu

 

Jak se měníme s dalším potomkem?

7 Čvc 2016

Říká se, že jedno dítě, žádné dítě. Věřit zmiňovanému rčení můžeme, ale jaká je skutečnost? Starostí máme snad o trochu méně, přece jde jen o jednoho člena v rodině navíc, ale to neznamená méně strachu, naopak čím míň dětí máme, tím více bojujeme se strachem, a čím více se nám rozroste rodina, tím víc v nás vzrůstá též vnitřní klid a pocit jistoty. Kolik dětí máš, tolikrát jsi rodičem. A společně s dětmi se nejen učíme mnohým zkušenostem, ale také se s každým dalším miminkem rozrůstá naše rodičovské sebevědomí a samozřejmě se s každým novým přírůstkem také mění náš přístup k výchově. Jak?

První dítě, velká nejistota, hodně péče, mnoho strachu. První děťátko je pro nás určitým způsobem taková modla, modlíme se k němu a modlíme se ze strachu o něj. Nevíme jednoduše co nás čeká, bojíme se, abychom ho jediného neztratili, aby se sám někde neztratil, nezranil, nezatoulal, aby nesnědl špatné jídlo, aby neměl velké zranění, každý škrábanec znamená infekci, s každým malým trápením malého voláme lékaře nebo ho neustále navštěvujeme. Ano, s dítětem se také rodí strach, ale s tím prvním ho máme bezesporu nejvíce, zbytečně přeháníme a zbytečně se staráme o každé zakopnutí. Vždyť s každým zakopnutím, stejně jako u dospělých, roste i v našem dítěti sebevědomí a pocit jistoty, s každou chybou, s každým zaškobrtnutím se přece učíme. Bohužel nezbývá konstatovat, že pokud bychom zůstali u jednoho dítěte, tedy měli jen jedináčka, pocit bezedného strachu v nás zůstává. Samozřejmě mít jen jedno dítě má také spoustu výhod, dítě má svůj komfort, má rodiče, kteří za něj dají ruku do ohně, nemusí se dělit, my rodiče zase na něj máme více času, více mu ze sebe můžeme dát, můžeme ho zahrnout skvělou péčí a dát mu tak bezstarostné dětství a věčný pocit jistoty a možná také z něj vychováme vysněného lepšího člověka. To už je však ve hvězdách. Ale pocit věčného strachu zůstává a možná právě strach rodičů by z dítěte jedináčka udělalo většího strašpytla. Pokud chceme mít jen jedno dítě, obzvláště pro své pohodlí, pečlivě si takový krok promyslete. Mít více dětí má také své výhody a je jich nejspíš více.

Druhé dítě, větší náruč, více klidu. S dalším malým členem rodiny získáváme jistotu v každé rodičovské činnosti, s každým rodičovským rozhodnutím jsme silnější a zdatnější. Nevadí nám, že dítě nejí přesně v danou hodinu, neřešíme tolik jeho pozdní spánek. Ale také si vše umíme pěkně rozložit, každou povinnost, na celý den. Víme již, co dítěti skutečně ublíží a co je zbytečné řešit, netrápíme se každým „bebíčkem“ a každým neúspěchem, jak naším, tak nezdarem našeho malého nezbedy, vše je tak nějak jednodušší a prosté. Vývojem dítěte se již tak nestresujeme, necháváme ho být, tak jak je to správně, na přírodě. Mysleli jsme si, že s příchodem prvorozeného jsme ze sebe vydali všechny síly a veškerou lásku, ale najednou víme, že sil máme na rozdávání a láska v nás též sílí, naše mateřská láska je teď dvakrát tak mocnější. Chráníme své děti, jak můžeme, ale i stou ochranou jsme nyní opatrnější, víme, že pokud máme své dítě něčemu naučit, musíme ho nechat vyzkoušet si samostatnost. Nedíváme se tolik na to, co děti jí, máme radost, že vůbec jí, snažíme se, aby se co nejrychleji naučily být samy sebou. Ale, i když jsme již jistí v „kranflecích“, stále jsme dost pečliví a děti nás unavují a stíhají. Nebudete tomu věřit, ale čím více dětí máme, tím víc si časem dokážeme odpočinout a naučíme se starat také o svá potěšení, dokážeme svou náklonost totiž rozdělit několikrát, a proto zbývá i na tu nejdůležitější část aneb naše já. Jedině odolné ego si poradí s výchovou silných osobností.

Třetí, čtvrté a další děti, méně obav, hodně starostí, více pomoci.
Zatímco s prvním dítětem nevíme, kde nám hlava stojí, chceme mít vše kolem malého dokonalé, bojíme se být rodičem, ale zároveň chceme být tou nejlepší matkou, tak s dalšími dětmi nám vnitřní klid radí – zůstaň v klidu, strachu se děti nenají a z dokonalé péče z nich nebudou dokonalí lidé, naopak, čím více činností, samozřejmě v uvozovkách, necháte na dětech samých, tím více se osamostatňují a stávají se rychleji schopnými pomáhat svým rodičům. I když s více dětmi máme skutečně více starostí a dost si musíme odříci, přece jen získáváme také s větším rodičovským sebevědomím více pomocníků. Starší děti se starají o ty mladší, soutěží spolu, mladší mají ve svých sourozencích své vzory, dokáží si spolu vymyslet spoustu her, a co dále, nic již nenakupujete, hraček máte dost, oblečení dostatek, veškeré potřeby nakoupeny, a všeho nad míru, děti potřebují jen vás a nic jiného jim neschází, spolu budou spokojení, budou mít vše jako v kolektivu, budou se spolu smát, spolu se hádat, spolu tvořit, bořit hranice, hrady i mýty a budou spolu neporazitelní a nepolapitelní. Skutečně se o ně nebudete muset tolik strachovat a na stará kolena budete mít jistou, že aspoň jeden z nich se o vás s láskou postará. Víc dětí tedy neznamená jen méně svobody, naopak můžete tím pro sebe získat více klidu, můžete se s dětmi více rozvíjet, více si osvojit jejich jednání, více s nimi cítit a více se do nich dokážeme vžít i se s nimi nespoutaně radovat. Víc dětí, víc radostí a méně snahy dosáhnout nemožného… I rodiče jsou jen lidé, někdy vysmátí, nepřekonatelní, jindy nervózní a unavení, a děti to moc dobře ví.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia