Main menu

 

Jak nemít z dítěte mamánka

29 Lis 2016

Již u batolete se může projevit „syndrom mamánkovství“, ono se také není čemu divit, vždyť většinou dítě s maminkou od narození tráví svůj čas prakticky nepřetržitě. Bohužel pláč, nářek a strach o maminku, který dítě přepadne při každém Vašem odchodu, může přerůst až v něco nezdravého. Časem byste bez svého dítěte nevyšly nikam, a co hůře – Vaše dítě si závislost na mamince ponese až do svého dospělého života a těžce bude navazovat partnerské vztahy. Jeho „mamánkovství“ se pak stane překážkou jak pro něj, tak pro Vaše žití. V článku se nabízí pět rad, které Vám mohou pomoci, nevychovat ze svého dítěte typického, závislého mamánka.

happy family mother and two children, son and daughter in bed playing

1) Své dítě nikdy neodstrkujte

V batolecím věku potřebuje ještě dítě velkou pozornost maminky, ještě nedovede být samo, to je logické a naprosto přirozené, proto bychom rozhodně neměly děti od sebe odhánět, především ne v tomto věku. Pokud budeme od sebe děti odstrkovat, situaci zhoršíme, a tím dříve se dostaví silnější separační reakce. Než abychom dítě od sebe nepříjemně odháněly, když musíme něco vyřídit, zkusme ho zabavit, ale nezmizet mu z očí. Oblíbené hračky dítěte si můžeme přinést do kuchyně nebo do pokoje, kde pracujeme na počítači či máme jinou důležitou práci. Můžeme i dítě do nějaké činnosti podobné té naší také zapojit, bude to pro něj přímo dobrodružné. Pokud ale potřebujeme z domova odejít a dítě svěřit někomu jinému, musíme to zvládnout bez průtahů a smlouvání. A i když ještě uslyšíme pláč či hlasitou hysterii i před domem, zacpěme si uši i srdce a rozhodně se nesmíme vrátit, rozhodilo by nás to tak ještě více a stejně tak i naše dítě.

2) Synům se věnujte pozorněji

Synům bychom měly rozdělit svou přízeň a péči rozumněji, jsou v dětském věku citlivější než dívky. A přehnaná péče nebo naopak přehnaná ignorace může jeho sebevědomí značně poškodit a zlomit. První zlom u nich přichází často mezi druhým a třetím rokem. Dítě už totiž chápe, že maminka občas někam odejde, o to více si ji hlídá. U chlapečků takové dramatické hlídání si maminky může přetrvat až do pěti let. Pokud ubrečené batole opouštíme, musíme zachovat klid, i když nás jistě taková situace stresuje. Dítě z nás neklid vycítí. Po návratu domů synka nebo dcerku pochvalte, jak to pěkně s babičkou či tetou zvládli.

3) Nechte dítě jednat samostatně

Důležité je, abychom se snažily postupně děti osamostatnit, většinou si v batolecím věku o to začnou říkat samy, tak se jim snažme naslouchat. Pak časem začnou zjišťovat, že zase tak ke všemu maminku nepotřebují, tak bychom jim v tom neměly bránit. Častokrát děláme mnoho věcí zbytečně za děti a tím přiživujeme jejich závislost. Pak dochází k situaci, kdy pro nás dítě pláče a strádá také ve škole. To zrovna ideální není, to už je problém. Kolem šestého roku by už dítě určitě mělo být samostatnější, ve škole s ním prostě být nemůžeme a paní učitelka maminku nenahradí, má na starosti i další děti, a ten rozdíl, pro naše dítě nedostatek, malý žáček zjišťuje hned v prvních chvílích. Z přerostlého mamánka se pak stává neprůbojný otloukánek. Pomáhá, když dítě už před nástupem do školy navštěvuje kroužky a učí se samo prosadit ve společnosti jiných dětí a dospělých. Dítě má také ze zákona právo navštěvovat rok před nástupem do školy mateřskou školu, která je musí přijmout.

4) Postupné odchody (svěřujte děti svým známým)

Postupně dochází k situacím, kdy maminka od dítěte odejít prostě musí. Dobré ale je, když dítě svěříme někomu, komu stoprocentně důvěřujeme a naše dítě ho zná. Budeme v klidu, že se nám o potomka stará spolehlivá osoba, a dítě se po počátečním vzdoru brzy uklidní. Musíme si uvědomit, že když dítěti nedáme jinou možnost, celkem jednoduše se srovná s tím, že bude s babičkou, s tetou, s tatínkem nebo s paní učitelkou prožívat nějaký ten čas, nic jiného mu vlastně nezbývá.

5) Nepřehánět to s náklonností

A celkem důležitá poznámka na závěr – všeho moc škodí. Také přemíra lásky může našemu dítěti uškodit. Mateřská láska je pro dítě velmi důležitá, ale neměly bychom s ní zase zbytečně plýtvat. Dítě musí vědět, že ho máme velmi rády, ale nemusíme ho zahrnovat veškerou pozorností a dát (koupit) mu vše, co si usmyslí. Jsou jednodušší a krásnější důkazy lásky, které dětskému egu neuškodí a později dojde i na ocenění naší veškeré snahy. Tedy aspoň můžeme doufat.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia