Jak nemít z dítěte mamánka

Již u batolete se může projevit „syndrom mamánkovství“, ono se také není čemu divit, vždyť většinou dítě s maminkou od narození tráví svůj čas prakticky nepřetržitě. Bohužel pláč, nářek a strach o maminku, který dítě přepadne při každém Vašem odchodu, může přerůst až v něco nezdravého. Časem byste bez svého dítěte nevyšly nikam, a co hůře – Vaše dítě si závislost na mamince ponese až do svého dospělého života a těžce bude navazovat partnerské vztahy. Jeho „mamánkovství“ se pak stane překážkou jak pro něj, tak pro Vaše žití. V článku se nabízí pět rad, které Vám mohou pomoci, nevychovat ze svého dítěte typického, závislého mamánka.

1) Své dítě nikdy neodstrkujte

V batolecím věku potřebuje ještě dítě velkou pozornost maminky, ještě nedovede být samo, to je logické a naprosto přirozené, proto bychom rozhodně neměly děti od sebe odhánět, především ne v tomto věku. Pokud budeme od sebe děti odstrkovat, situaci zhoršíme, a tím dříve se dostaví silnější separační reakce. Než abychom dítě od sebe nepříjemně odháněly, když musíme něco vyřídit, zkusme ho zabavit, ale nezmizet mu z očí. Oblíbené hračky dítěte si můžeme přinést do kuchyně nebo do pokoje, kde pracujeme na počítači či máme jinou důležitou práci. Můžeme i dítě do nějaké činnosti podobné té naší také zapojit, bude to pro něj přímo dobrodružné. Pokud ale potřebujeme z domova odejít a dítě svěřit někomu jinému, musíme to zvládnout bez průtahů a smlouvání. A i když ještě uslyšíme pláč či hlasitou hysterii i před domem, zacpěme si uši i srdce a rozhodně se nesmíme vrátit, rozhodilo by nás to tak ještě více a stejně tak i naše dítě.

2) Synům se věnujte pozorněji

Synům bychom měly rozdělit svou přízeň a péči rozumněji, jsou v dětském věku citlivější než dívky. A přehnaná péče nebo naopak přehnaná ignorace může jeho sebevědomí značně poškodit a zlomit. První zlom u nich přichází často mezi druhým a třetím rokem. Dítě už totiž chápe, že maminka občas někam odejde, o to více si ji hlídá. U chlapečků takové dramatické hlídání si maminky může přetrvat až do pěti let. Pokud ubrečené batole opouštíme, musíme zachovat klid, i když nás jistě taková situace stresuje. Dítě z nás neklid vycítí. Po návratu domů synka nebo dcerku pochvalte, jak to pěkně s babičkou či tetou zvládli.

3) Nechte dítě jednat samostatně

Důležité je, abychom se snažily postupně děti osamostatnit, většinou si v batolecím věku o to začnou říkat samy, tak se jim snažme naslouchat. Pak časem začnou zjišťovat, že zase tak ke všemu maminku nepotřebují, tak bychom jim v tom neměly bránit. Častokrát děláme mnoho věcí zbytečně za děti a tím přiživujeme jejich závislost. Pak dochází k situaci, kdy pro nás dítě pláče a strádá také ve škole. To zrovna ideální není, to už je problém. Kolem šestého roku by už dítě určitě mělo být samostatnější, ve škole s ním prostě být nemůžeme a paní učitelka maminku nenahradí, má na starosti i další děti, a ten rozdíl, pro naše dítě nedostatek, malý žáček zjišťuje hned v prvních chvílích. Z přerostlého mamánka se pak stává neprůbojný otloukánek. Pomáhá, když dítě už před nástupem do školy navštěvuje kroužky a učí se samo prosadit ve společnosti jiných dětí a dospělých. Dítě má také ze zákona právo navštěvovat rok před nástupem do školy mateřskou školu, která je musí přijmout.

4) Postupné odchody (svěřujte děti svým známým)

Postupně dochází k situacím, kdy maminka od dítěte odejít prostě musí. Dobré ale je, když dítě svěříme někomu, komu stoprocentně důvěřujeme a naše dítě ho zná. Budeme v klidu, že se nám o potomka stará spolehlivá osoba, a dítě se po počátečním vzdoru brzy uklidní. Musíme si uvědomit, že když dítěti nedáme jinou možnost, celkem jednoduše se srovná s tím, že bude s babičkou, s tetou, s tatínkem nebo s paní učitelkou prožívat nějaký ten čas, nic jiného mu vlastně nezbývá.

5) Nepřehánět to s náklonností

A celkem důležitá poznámka na závěr – všeho moc škodí. Také přemíra lásky může našemu dítěti uškodit. Mateřská láska je pro dítě velmi důležitá, ale neměly bychom s ní zase zbytečně plýtvat. Dítě musí vědět, že ho máme velmi rády, ale nemusíme ho zahrnovat veškerou pozorností a dát (koupit) mu vše, co si usmyslí. Jsou jednodušší a krásnější důkazy lásky, které dětskému egu neuškodí a později dojde i na ocenění naší veškeré snahy. Tedy aspoň můžeme doufat.

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz