Jak dát dítěti najevo, že ho máme rádi?

3 Srp 2016

Každý rodič má rád své dítě. Ovšem mít rád je něco jiného, než dávat lásku najevo. Máte-li rádi své děti, dejte jim možnost to také poznat. Každý rodič by měl být láskyplný, avšak silný ve svých rozhodnutích. Dítě by mělo mít dostatek vlastního prostoru, avšak měla by být stanovena pevná pravidla, která by děti neměly překračovat, avšak stále se cítit svobodně. Ke správnému rozvoji osobnosti dítě potřebuje vědět, že je milováno.

Bezpodmínečná láska

Bezpodmínečná láska znamená milovat dítě bez ohledu na to, jaké je. Není podstatné, jak vypadá, nejsou rozhodující jeho kvality, sklony, charakter, temperament ani handicap. Není důležité, co z dítěte bude. A dokonce, a to je na této lásce nejtěžší, nezáleží na tom, jak se dítě chová. Bezpodmínečná láska znamená, že své dítě milujeme i přesto, že se nám jeho chování nelíbí.

Malé dítě se teprve učí mít samo sebe rádo. Aby člověk měl rád sám sebe a ostatní lidi, musí mít z dětství zkušenost s bezpodmínečnou láskou.
Když mu rodiče dokážou dát najevo, že ho milují jen proto, že dítě existuje, bezpodmínečně, je to to nejlepší, co mohou udělat. Každá maminka, která se dívá na své dítě, cítí jistě pýchu a radost z existence dítěte. Dítě potřebuje cítit jistotu, že je na světě chtěné, že je milované. Takové dítě bude v dospělosti schopné dávat stejnou lásku svým dětem a svému okolí.

Už nenarozené dítě u matky v děloze dokáže cítit náklonnost nebo odmítání. Odmítané a nechtěné děti mívají častěji nízkou hmotnost a bývají nemocné. Nehledě na to, že odmítané děti mohou mít poškozený rozvoj osobnosti, protože pokud nejsou uspokojeny základní potřeby pozornosti, kontaktu a lásky, dítě se může stále víc stahovat do sebe, do izolace, a zakládat si tak na další psychické problémy v dospělosti.

Jak dát najevo, že ho máme rádi?

Dítěti dávejte najevo, že vám na něm záleží a že je pro vás důležité. Zajímejte se o něj. Zajímejte se o to, co dítě dělá, co vám povídá, co ho trápí a z čeho se raduje.
Dítě se učí nápodobou. Chovejte se laskavě ke svým blízkým. Dítě to od vás odkouká.
Uvědomte si, že každé dítě je originální a nesnažte se mu vnucovat vlastní představy, co by mělo dělat.
Pokud se dítě chová nevhodně, i v této chvíli ukažte, že ho máte rádi. Dítě z toho pochopí, že to, že něco provedlo nebo udělalo špatně, neznamená, že je špatné.
Nebuďte na děti příliš nároční. Nechtějte po nich věci, které nejsou schopny zvládnout.
V žádném případě nesrovnávejte děti mezi sebou, nebo mezi sourozenci. Takto byste u nich akorát podporovali konkurenční vnímání druhých.
Jestliže dítě udělá chybu, ukažte mu, jak to má udělat lépe.
Dítě berte vážně. Nezesměšňujte jej.
Naslouchejte mu, když vám něco říká a dejte najevo, že mu rozumíte.
Názor svého dítěte respektujte, i přesto že si myslíte opak.
Když se dítěti něco nedaří, utěšte jej a povzbuďte jej.
Důležité je, aby dítě bylo spokojeno samo se sebou. Není důležitá pochvala, ale jeho pocit.
V rodině si najděte prostor, kdy budete moci pravidelně hovořit o problémech a potížích, co dítě trápí.
Dítě veďte k zodpovědnosti za své chování. Je důležité, aby dítě pocítilo následky svého chování. Opičí láska je ku škodě.
Stanovte předem pravidla a dbejte na jejich dodržování. Jestliže dítěti jednou něco zakážeme a příště dovolíme, dítě bude zmatené a dostane tak signál, že co rodiče říkají nic neznamená.
Přiměřeně trestejte a chvalte. Nevhodné chování řešte v klidu, bez násilí a hádek.
Vytvořte v rodině zdravé a radostné ovzduší, kde pro dítě nebude problém otevřít své nitro a mluvit o tom, co ho těší či tíží.
Netitulujte děti ani nikoho v rodině hanlivými výrazy. Dítě to degraduje a zraňuje. Když dítě něco pokazí, nenadávejte mu do „blbců, nekňubů, mamlasů,…“, ale rozeberte s ním, co udělalo špatně a co by mělo udělat příště jinak.