Main menu

 

Chci, aby si samo hrálo aneb Jak to dítě naučit?

8 Led 2016

Maminky u každého batolete často řeší, jak dosáhnout úspěšného osamostatnění jeho osobnosti. Začít musíme samozřejmě už od narození a od hraček. A nebude to jednoduché. Budeme si muset prvně dítě prozkoušet, jaké je povahy a co zvládne a poté ho teprve postupně naučit osamostatnění a samostatnému hraní. Možná budeme mít pocit nezodpovědnosti a budeme se ničit výčitkami, že chceme být chvíli bez dítěte a nechat ho hrát si o samotě. Ale hrát si o samotě a samostatně je rozdíl a my potřebujeme mít nějaký prostor také pro jiné činnosti než pro dětské hraní, i když je to bezesporu důležitá věc.

Musíme si něco uklidit, musíme uvařit nebo potřebujeme vypnout a něco si přečíst apod. A nejen pro nás je chvilka samostatné hry dítěte důležitá, ale také pro samotné dítě, které se tímto způsobem učí samostatnosti a sbírá sebevědomí. Proto nebojme se toho a učme své dítě samostatné hry bez zbytečných výčitek. Máme pro vás pár tipů jak na to.

FotkyFoto_1052405_S

Dejme mu prostor

Děti stejně jako my potřebují mít jen svůj prostor, ale opravdu prostor, žádné ohrádky apod. Dejte mu svůj vlastní pěkný prostor a sledujme, jak se dítě začíná bavit a postupně nás vyřazuje ze hry. Jak má takový prostor vypadat? Rozhodně bezpečné místo, kde bude mít možnost se libovolně pohybovat, kolem něj by měly být hračky, s kterými si nejraději hraje. Nemusíme mít drahé a extra vychytané hračky, stačí pár pěkných hraček (čím méně tím lépe), zvláště těch, které si dítě oblíbilo, a máme částečně vyhráno, máme ten důležitý základ, který právě dítě pro samostatnou hru potřebuje, a to své místo, pohyb a oblíbené hračky.

Samostatnost již od narození

V případě, že toužíme mít chvíli času také pro sebe, musíte částečně učit „samotě“ již miminko. Neuspávat dítě neustále v náručí, když se probudí, tak ho ihned nechoďme uklidňovat. Nechme i maličké dítě samo vnímat prostor, barvy a tvary kolem sebe, nechme ho učit vlastnímu prostředí a učme ho vnímavosti. Pořiďme mu plyšáčka nebo kolotoč nad postýlku a můžeme ho chvíli nechat, ať si samo hračku prohlédne, ohmatá, ozkouší a nerušme ho v jeho počínání.

Takto můžeme pokračovat, i když máme už dítě větší. Necháme ho hrát si třeba s novou nebo nějakou zajímavou hračkou a postupně odcházíme, odcházíme s tím, že své batole o každém odchodu i příchodu informujeme, sdělujeme mu, že odcházíme na záchod, připravit si kávu, vyndat myčku, zapnout pračku apod. Dítě si zvykne, že odcházíme provést nějaký úkon (a stále je ponořeno do hry), ale že se stejně vracíme nebo jsme nadohled, potom nemá pocit žádného opuštění a naopak samostatná hra ho začíná pomalu a jistě vtahovat a uspokojovat.

Inspirace, nová hra a klid

Pro svůj dobrý pocit si určitě také musíme najít čas na hru se svými dětmi a v rámci této hry je můžeme také nechat zakoušet samostatné hry. Například je zkusme inspirovat, jak si hrát, prezentujme mu možnosti, nové tvary, barvy. Naznačme mu novou hru, a pokud se mu hra zalíbí a do nějaké se zabere, nerušme ho, nechme ho, ať si právě hraje samo, ať si samo hraní novým způsobem vyzkouší. I když se nám to nebude líbit a dítě se třeba bude zlobit a vztekat, nechme ho, je to jeho způsob hraní si a jeho způsob vyjadřování nespokojenosti se sebou sama nebo s novou situací.

Závěrem. Nečekejme, že se malé dítě zabaví na dlouho. Zpočátku je to jen pár minut. Nemějme výčitky z toho, že se dítěti nevěnujeme. Berme to tak, že i dítě potřebuje čas samo pro sebe. A že zrovna nevytváří hodnotná díla či se neučí něco nového? To ale přece nevadí. I obyčejné „lelkování“ může být užitečné. Je důležité, aby se dítě naučilo hrát si samo, bude pak samostatnější. Ale zase nezapomínejme, že největší inspirací je pro dítě samotný rodič a k celkovému štěstí a spokojenosti potřebuje také čas svých rodičů, který máma a táta budou věnovat společným hrátkám, u kterých si užijí nejvíce legrace!


Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia