Main menu

 

České vánoční tradice

14 Pro 2017

Ať už chceme nebo ne, Vánoce se nám kvapem blíží. I když jsou posledních pár let pro nás Vánoce ve znamení shonu, nakupování a časového presu, tak pořád jsou symbolem sblížení, klidu a lásky. Pojďme si tedy vzpomenout, proč vánoční svátky vlastně slavíme a jaké bychom například měli dodržovat tradice, které nám právě dnes již moc neříkají. Již v našem článku můžete najít právě ten klid duše, který je jednou z důležitých ingrediencí Vánoc.

Vánoční stromeček

Ozdobený stromeček je tradičním symbolem Vánoc již pěknou řádku let. Nechybí snad v žádné domácnosti. První vánoční stromeček se v Čechách rozsvítil roku 1812v pražské vile ředitele Stavovského divadla. Po třiceti letech se Praze začaly stromky prodávat zcela běžně a lidé je nazývali Kristovým stromkem. Stromeček si zpočátku mohly dovolit jen zámožnější rodiny, teprve později se stromeček rozšířil na Moravu a do většiny příbytků. Stromeček se zdobil sušenými jablíčky, švestkami, cukrovím, ořechy a řetězy. Zapálily se svíčky a všichni kolem zpívali koledy.

Stromeček k nám pronikl z německého území. Až do poloviny našeho století byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena smrkem a borovicí. Zvyk stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v Evropě ujal o první světové válce. Na českém území se podle dochovaných zpráv poprvé rozsvítil veřejný stromeček v Plzni roku 1925. Tato zvyklost se za první republiky rychle rozšířila po dalších moravských i českých městech i vesnicích.

Vánoční kouzlení

O Štědrém večeru, jak je známo z balady K. J. Erbena, bývalo zvykem věštit budoucnost. Každý měl z onoho čarování trochu strach, ale každý chtěl aspoň trochu poodkrýt oponu své budoucnosti. Nejvíce zvědavé na svou budoucnost byly svobodné dívky a hospodáři. Také se zjišťovalo, jaká bude nálada či zdraví v dalším roce.

Nejznámějším zvykem bylo rozkrajování jablíček. To je dosti známá tradice a dodržuje se dnes. Objeví-li se po rozkrojení hvězdička, znamená to štěstí, pokud se objeví kříž, tak to byla předzvěst vážné nemoci. Podobně se také věštilo z vlašských ořechů. Černé jádro znamenalo neštěstí a smutek, zdravý ořech pak radost a štěstí. Skořápka se pak pouštěla po vodě se svíčkou a také předpovídala zdraví či nemoc. Zajímavým zvykem také bylo to, že nikdo u sebe neměl mít na Štědrý večer žádnou cizí věc, protože by ho v dalším roce čekala smůla a neštěstí.

Svobodné dívky nezapomínaly na házení pantoflem. Jméno svého budoucího manžela, pak zjišťovali ze slupky z jablíčka. Dívky, co se chtěly vdát hned, tak měly uloupit na Štědrý večer devět patek z vánoček. Známým věštěním bylo také klepání na kurník. Pokud se dívce ozval prvně kohout, znamenalo to, že se vdá do roka. Ale když to byla slepice, tak dívka měla zůstat svobodnou. Jinde zase házela děvčata hůl na hrušku. A na kolikátý pokus se jim to povedlo, po tolika letech se dočkají vdavek.

Jablka k věštění používali i hospodáři. Hospodář vzal například dvanáct jadérek, které vložil do misky s vodou. Kolik jich vyplavalo na hladinu, tolik se dalo v příštím roce očekávat suchých měsíců. A podobně se dalo věštit z cibulových slupek.

Děvčata také třásla bezem a při tom říkala: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde je milý dnes?“ Na tu stranu, kde se ozvalo štěkání, se pak dívka měla provdat.

Jablka k věštění používali i hospodáři. Hospodář vzal například dvanáct jadérek, které vložil do misky s vodou. Kolik jich vyplavalo na hladinu, tolik se dalo v příštím roce očekávat suchých měsíců. A podobně se dalo věštit z cibulových slupek.

Další tradicí bylo také lití olova. Ze vzniklého tvaru se věštila jak jinak než budoucnost.

Vánoční stůl

Vánoční čas mám být také dobou, kdy se celá rodina schází u jednoho stolu. Tento zvyk se také drží dlouhá léta. Dříve než mohli všichni zasednout společně u jednoho stolu všude se, stejně jako dne, vše drhlo, čistilo, uklízelo a urovnávalo.

Hospodyně od rána připravovala sváteční pokrmy. Vařila hrách, čočku, bramborovou a rybí polévku, pekla kubu z krup a česneku. Chléb a v bohatších rodinách i vánočku mívali upečenou již několik dní předem, schovanou v ošatce. To je podobně jako dnes, když si připravujeme cukroví na vánoční stůl. Všichni se od rána postili, aby viděli zlaté prasátko. Když měla hospodyně uvařeno, snažila se zabavit děti, zatímco hospodář opatřil stromeček a tajně jej ozdobil. K večeru vybíhaly děti čím dál častěji ven a pozorovali oblohu, zda již nevyšla první hvězdička, která měla ukončit půst. Právě s první hvězdičkou se symbolicky zapalovala svíčka a celá rodina slavnostně usedala ke slavnostní večeři.

Prostírání stolu se již dříve věnovala velká pozornost, ještě dnes tento zvyk také dodržujeme. V některých domácnostech se ještě dnes přidává talíř pro nečekaného hosta (za chudáka převlečený Ježíš) nebo pro lichý počet, aby nezvítězila smrt, kdyby náhodou přišla na večeři.

Od stolu se nesměl nikdo zvednout, dokud všichni nedojedli. Lidé věřili, že by se rodina o příštích Vánocích nesešla celá. Tam, kde měli kapra, hospodyně schovala lesklé šupiny, aby se v domácnosti držely peníze.

Vánoční dárky z lásky

Už ve starém Římě si lidé na oslavu Nového roku dávali dárky. Později se zimní slunovrat stal vánočním svátkem a obdarovávání zůstalo. Stalo se projevem přátelství a křesťanské lásky k bližnímu. Od 16. století existují důkazy o vyměňovaní dárků mezi přáteli a příbuznými. Nejvíce dárků dostávaly především děti. V následujících dvou stech letech již nosil dárky Ježíšek. Bývalo zvykem, že se dárky začaly rozbalovat až v okamžiku, kdy se na nebi objevila první hvězdička. Tím se připomínala betlémská hvězda, která zářila nad Betlémem v době narození Ježíška. Dnes se děti těší na dárky na Štědrý večer 24. prosince. A brzy se již dočkají.

Jaké zvyky držíte vy?

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Zdroj: www.ceske-tradice.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia