Main menu

 

Čeho se děti nejvíce bojí?

15 Zář 2017

Dětský svět není tak bezstarostný, jak ho můžeme my dospělí vidět. Může být velmi komplikovaný a křehký. Stejně jako dospělí, tak i děti mohou pociťovat mnoho problémů a prožívat spoustu strachů. Ovšem na rozdíl od dospělých děti neumí své strachy zvládat. Proto by rodiče měli o svých dětech vědět co nejvíc, protože právě na reakci dospělých záleží, jak dítě se svým strachem naloží, jak se ho dokáže zbavit nebo s ním alespoň bude umět pracovat.

Většina dětí má občas z něčeho strach. Tyto strachy odpovídají stáří dítěte a stadiu jeho vývoje. Strachy jsou zcela přirozené a během vývoje dítěte vymizí. Děti z daných strachů zkrátka vyrostou. Spousta dětských obav může připadat dospělým jako iracionální nebo malicherné a něco, čeho se přece není třeba obávat. Pro děti jde však o skutečný problém, proto by měli rodiče pomoci dětem jej překonat. Zažívat strach není špatné. Obavy a strachy mohou sloužit jako ochrana nebo signál k opatrnosti v určitých situacích. Strach je tedy nedílnou součástí normálního vývoje všech zdravých dětí. Jsou strachy, které jsou instinktivní a přítomné již od narození dítěte (strach ze ztráty rovnováhy nebo z prudkých pohybů). Další běžné formy strachu jsou strach z cizích osob, z brouků a pavouků, ze tmy, z odloučení od matky, z hluku (psí štěkot, siréna,…). Strachy se s vývojem dítěte mění. Některé strachy mizí, nové se objevují. Jakmile se v batolecím a předškolním věku rozvíjí představivost dítěte, u dítěte se objevuje spousta strachů z imaginárního světa. Svět je v očích dítěte plný strašidel, divokých zvířat a dalšího nebezpečí.

U malého procenta dětí mohou úzkosti a strachy bránit dítěti vykonávat běžné činnosti. Jde o závažnější formy strachu, které mohou přerůst ve fobie a silné úzkostné stavy, které ovlivňují vývoj jejich osobnosti. Děti, které trpí takovými závažnými strachy, se bez pomoci rodičů a odborníků neobejdou.

Dětský strach je ovlivněn genetickou náchylností. Některé děti jsou citlivější a emocionálnější. Dětské strachy dále ovlivňují strachující se rodiče. Dítě se učí sledováním svých rodičů a přebírá od nich mnohé vzory chování. Dále pokud dítě prožije pro něj stresující událost (odloučení od rodiče, hospitalizace apod), pak to může přispět k výraznějším projevům strachu.

U novorozenců a kojenců je většina strachu instinktivních. Jak tyto strachy přijdou, tak i s vyzráváním dítěte odjedou. Nejranější formou strachu je strach ze ztráty fyzického kontaktu. Dítě od přírody potřebuje kontakt. Proto novorozence noste, chovejte, děláte tak pro něj to nejlepší.
Po 7. měsíci se u dítěte rozvíjí strach z cizích lidí. Jedná se o reakci dítěte na jeho rostoucí schopnost rozlišovat známé tváře od neznámých lidí. Děti v tomto věku lpí na matce či otci a pláčou, když se k nim přiblíží někdo cizí. Tento strach obvykle zmizí do konce prvního roku dítěte.
V kojeneckém věku dítě prožívá také separační úzkost, která se objevuje okolo 8 měsíců věku. Separační úzkost patří ke zdravému citovém vývinu dítěte. Dítě má v kojeneckém věku silnou citovou vazbu na matku, cítí se s ní bezpečně. Když se od něj matka vzdálí, dítě propuká v srdceryvný pláč. Separační úzkost dítě opustí většinou na konci batolecího věku či mladšího školního věku.
Dalším strachem kojeneckého období je strach z hlasitých zvuků či náhlých pohybů. Dítě se rozpláče, když uděláte prudký pohyb nebo když vám něco spadne na zem a zarámusí.

U batolat kolem 2 a 3 let se objevují strachy z neznámých zvuků (zvuk vysavače, spláchnutí záchodu,…). Těmto zvukům, ač se s nimi dítě setkává denně, nerozumí. Dítě ví, že vysavač vysává prach a drobky, ale co když vcucne i jeho.
V tomto věku se mohou objevovat strachy z věcí a zvířat. Pro batolata a později i předškoláky je strach ze zvířat přirozený. Často se děti, aniž by měli se zvířetem špatnou zkušenost, bojí psů, plazů, pavouků a hmyzu. Doporučujeme vzít dítě do zoo, kde se dítě o daných zvířatech může dozvědět něco z jejich života a tím se zbavit i strachu. Dítěti pomozte, aby pochopilo, že zvířata jsou také živé bytosti jako my lidé.

U předškoláků se mohou objevovat strachy, jejichž příčina je v tom, že dítě nerozeznává, co je skutečné a co ne. Může to být strach z lidí převlečených za čerty, duchy, nadpřirozené bytosti. Předškoláci se bojí strašidel a pohádkových bytostí, o kterých se dozvídají v pohádkách. Pro malé děti jsou pohádky vlastně skutečný svět, protože nedokáží rozlišovat, co je skutečnost a co je fantazie. Postupně děti pochopí, že strašidla neexistují doopravdy, ale jen jako.
Předškoláci se také obávají toho, co by se mohlo stát. Bojí se tmy, sklepů, prostoru pod postelí či ve skříni. Mohou se bát zvuků, které slyší v noci nebo ve tmě.
Právě v předškolním věku vrcholí u dětí noční můry. Dítě neumí rozlišovat skutečnost od světu fantazie, takže děsivé noční sny jsou pro něj vlastně skutečné. Jakmile se dítě naučí rozlišovat realitu od fantazie, zlepší se i jeho spánek.

Ve školním věku už děti vědí, že se zlé věci stávají. Nechápou však pravděpodobnost, s jakou se takové zlé věci mohou přihodit i jim. Už slýchají od dospělých, vidí ve zprávách nebo čtou v novinách, co se kde stalo. Dítě se tak může obávat přírodních katastrof, války, zloděje, který se může vloupat do pokoje v noci, nemoci, střelby, rozvodu rodičů, apod.
Školáci se rovněž obávají neúspěchu ve škole nebo nebo se bojí učitele.
Dítě ve školním věku může mít problémy se sociálním chování a interakcí, a tudíž se bojí mluvit s ostatními dětmi, vyhýbá se kontaktu s lidmi nebo se nerado předvádí před publikem. Takové dítě je potřeba povzbuzovat, aby se zapojilo do školních aktivit. Je třeba ho chválit, když se pokusí svůj strach překonat.

Napříč věkem, od kojence po školáka, se s mnohými dětmi táhne strach z lékařů, z jehel, ze zubaře, z krve a podobně. Musíte dítěti vysvětlit, že se nemá čeho bát. Vysvětlete, k čemu slouží injekce, proč lidé leží v nemocnici, nebo proč se musí děravý zoubek spravit… V případě zbavení se strachu z nemocničního prostředí, můžete jako motivaci použít i odměnu. Za injekci slibte (a také to splňte) dítěti odměnu. A za každý malý pokrok jej pochvalte. Dětem to pomáhá své strachy zvládat.

Jak proti strachu bojovat?

Jestliže se dítě něčeho bojí, naslouchejte mu a mluvte s ním otevřeně. Zeptejte se ho, proč a čeho se bojí. A sdělte mu, že když vám řekne o svém strachu, že to bude lepší a že se bude méně bát. Nejlepší, co můžete pro dítě udělat, je mít pro něj pochopení a netlačit na něj. Být dítěti nejlepším přítelem, který ho v klidu vyslechne a vyjádří mu podporu a lásku, je to nejlepší, co můžete udělat. Pokud byste dítě slovně nutili, aby se nebálo a překonalo se, může se z obyčejného dětského strachu stát fobie či úzkost. V žádném případě dětské strachy neignorujte a nezesměšňujte. Když se strachu dítěte smějete, snižujete tak jeho sebevědomí. Dítěti vyjádřete, že strachy jsou běžné a normální, že je v pořádku se něčeho bát. Mnohdy pomáhá dítěti říct, že vy jste se v dětském věku báli toho a toho. Pomocí odměny posilte to, že se dítě snaží své strachy zvládat. Můžete mu dát drobnou hračku, zajít na zmrzlinu nebo vybrat nějakou společnou činnost, kterou má dítě rádo. Tím také posílíte vzájemnou důvěru.

S přáním krásného dne
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia