Main menu

 

9 vlastností, které by se měli rodiče naučit od svých dětí

4 Čvc 2016

Dospělí si myslí, že jsou již zkušení, že mnohé vědí a máloco je může překvapit, ovšem myslí si to jen do té doby, než přijdou děti. Pak jako novopečení rodiče zjistíme, že se toho ještě musíme učit hodně a že to nebude jednoduché. Najednou nám nestačí příručky, moudré knihy ani nabité vědomosti a zkušenosti, vše je málo. Časem zjistíme jediné, musíme se učit od svých dětí, je to jediná možnost, jak je pochopit a získáváme tak také cenné podněty pro jejich výchovu.

Od narození našich malých druhých já už žádná daná pravidla, získaná před dětmi, neplatí, vše je nové a musíme se učit a učit, vlastně celý život se učíme od svých vlastních potomků. Možná si myslíme, že je to hloupost, že ty malé nevinné bytůstky se musí učit především od nás, aby na světě slušně obstály, ale je to tak, že my se musíme učit od nich, abychom obstáli jako rodiče a pak jim mohli nabídnout své zkušenosti.

Mnohé dětské vlastnosti bychom si mohli osvojit, abychom obstáli také jako lidé v pravém slova smyslu. Vždyť kdo dnes v technickém a moderním světě vůbec má ponětí, co je to lidskost a její podstata. Děti to ví. Nabízíme vám několik dětských vlastností, které bychom si od našich dětí ještě mohli osvojit.

  1. Upřímnost

Děti rády a naprosto jasně říkají většinou vše, co si myslí. Nebojí se leckteré nepříjemné věci říci nahlas. Je známo, že pravda bolí, ale i milosrdná lež je lež. Řeknou vše, jak to jednoduše vidí. Nezkrášlují realitu, ať už je jakákoliv, i když se jí třeba bojí. Malí človíčkové někdy pro svůj prospěch lžou, ale obkoukají to spíše od dospělých, my bychom měli obkoukat jejich dokonalou upřímnou snahu nám přednést na světlo a v plné parádě své myšlenky a pocity.

  1. Bezelstnost

K dětství nepochybně také patří bezelstnost. Již ono slovo je synonymem dětství. Je to jedna z vlastností, která dospělým často chybí. Nějak zapomínáme, že s poctivostí nejdál dojdeme, že podvádět se nemá, že lež má krátké nohy. Žít bez přetvářky, to již dospělí neumí, ale děti ano. Dokáží být bez hanby a sebezapření přímí a poctiví. Proč ne my?

  1. Nepodmíněná láska

Děti milují a nic nepožadují, mají své rodiče rády, mají je za své vzory a za svou velkou lásku nic nechtějí. Svou lásku také náležitě vyznávají, i když to někdy nevidíme nebo na to zapomínáme, stále nám opakují, jak moc jsme pro ně důležití a nepostradatelní. Kdo z nás „velkých“ je toho schopen bez sousloví něco za něco, bez té touhy mít, vlastnit. Kdo z nás miluje bez podmínek, čistě, oduševněle? Jen tak dokáží lásku vyjadřovat děti, kéž by to uměli i jejich rodiče.

  1. Odvaha

Nám dospělým se místy v našem životě jen těžko hledá odvaha, ale děti jsou jí plné, nebojí se ničeho, objevují svět rády i se všemi jeho překážkami a překážky s odvahou a beze strachu překonávají, strachu je učíme až my rodiče. Dokáží s odvahou vystupovat a odvahu šířit. Cítí touhu jít dál a za vším co chtějí, aby mohly vyrůst a stát se dospělými s vnitřním strachem a je po odvaze.

  1. Snění

Vnášet se v oblacích? Proč ne? Aspoň na pár chvil bychom se měli každý den nechat někam unést. Někam do svých snů. A přesně tak, jak to umí děti. Představit si nový (růžový) svět, kde vše je krásné a jednoduché. Kde se plní přání a kde dobro a láska vždy vyhrává. Sněme o všem, co nás napadne, protože pokud hodně budeme chtít, dosáhneme všeho, třeba právě dosáhneme i k těm našim růžovým snům. Vždyť nic není nemožné!

  1. Optimismus

Když dospějeme, často se vzdáváme velkého dílu optimismu, s každou špatnou zkušeností, s každou ztrátou se nám vidění světa mění v tmu, měli bychom se od dětí také naučit myslet zdravě, získat si pro sebe část jejich čirého optimismu, vidět věci nejen takové jaké jsou, a měli bychom více doufat a více se snažit vidět věci lépe, aby naše konce měly jasnou tečku (i v mysli). Kdo by chtěl pořád malovat čerta na zeď?

  1. Čistá hravost

Dobrý rodič je především ten, který má v sobě kus dítěte, probuďme ho tedy v sobě, není špatné ani zakázané se občas cítit jako dítě, je to místy dokonce roztomilé, měli bychom od svých dětí odkoukat tu radost z pohybu, ze hry, ze společných aktivit. Pokud dokážeme občas život brát jako hru, bývá snazší.

  1. Důvěřivost

I když věřit v každého a ve vše vyřčené u nás bývá označováno jako naivní, někdy bychom důvěře měli dát šanci. Jen ten, kdo dokáže plně důvěřovat, může být ve společnosti šťastný. Věřit a doufat přece umí každý z nás, jen děti o trochu lépe, půjčme si trochu jejich naivity, budeme se chvíli cítit spokojeně a bezpečně.

  1. Chuť smát se

Děti se umí krásně z plných plic zasmát. Oči jim u toho září radostí a chtějí se smát znovu a znovu a tak nás rodiče k tomu trochu popichují. Tak se na ně přestaňme mračit a zasmějme se. Ne naděje, ale smích umírá poslední. I když už si myslíme, že nám nic nepomůže – smích ano. Co dodat. Snad jen to, že smích léčí, proto smějme s dětmi, co hrdlo ráčí. 

S přáním pěkného dne
Mgr. Daniela Fruhwirtová-Hradská
www.mimulo.cz

Mohlo by Vás také zajímat

Napsat komentář

CzechSlovakia